Listopad 2007

Pátý trénink-ve znamení tance, mokra a singlu

24. listopadu 2007 v 14:35 | Darth Victory |  Zápisky z tréninků
Tak jsem se po týdnu odhodlala napsat zápis z tréninku. Je to tak pozdě proto, že tu první reportáž mi tenhle debilní systém sám smazal a já jsem se nedokázala dřív dokopat k jejímu znovunapsání. I když tenhle trénink byla spíš katastrofa. A taky jsem si skoro ani nehrábla na svůj double. Nesnášim single!
dopoledne
Annie mi volá-trénink se koná! Ale Adi nemůže... no nic. Zvládneme to ve dvou. A navíc se nebudeme muset kodrcat městskou dolevou-pojedeme luxusně autem!
13:10
Jedeme na trénink. Po třítýdenní absenci (kdy dvakrát byl trénink) se opět ukážu na našem tréninkovém place. Už jsem zvědavá, jak Annie pokročila během mě nepřítomnosti. A taky jsem docela zvědavá na Adi, ale ta tu dneska bohužel není, stejně jako Obi.
13:25
Jsme tady! Konečně zase na tréninku... Sice prší, všude jsou zbytky sněhu a bahno a nechutně to klouže, ale to přece nevadíííííí! Nezdržujeme se a jdeme rovnou na věc. Fakt jsem zvědavá na úpravu staré bitky a z toho důvodu začínáme zrovna s ní. Moje překvapení však neznalo mezí. Ze staré bitky se stala naprostá katastrofa!
Tohle jsem v žádném případě nečekala. Úroveň naší staré dobré bitky klesla velmi hluboko pod absolutní nulu. Nejenže Annie zamrzá tam, kde to má jít rychle, ale tam, kde to má zpomalit, zrychluje, je o tři korky napřed přede mnou a vůbec se neohlíží třeba na nějakou techniku! Naprosto kašle na to, že šestka není úder do výše ramen (byla to docela rána, ale moje rameno to přežilo), že se brání dřív, než já zaútočím, že tam, kde máme křížit, se méhé meče ani nedotkne a že je ode mě 30 cm... To je prostě naprosto neuvěřitelné! Naštvala jsem se a seřvala jí chudáka takovym způsobem, že nevim, jestli ještě někdy se mnou bude dělat starou bitku.
To jsem tak prostě nemohla nechat. Vracela jsem stále a stále na začátek, řvala na ní, až mě bolelo v krku a v duchu slibovala Obi pomstu za tenhle příšerný paskvil, co udělaly ze staré bitky. Když se to začalo dostávat do alespoň nouzově únosných mezí, řekla jsem si a dost! Poprvé jsem vzala do ruky svůj zlatý double. Single je fakt příšerná věc, začínám na něj mít strašlivou alergii.
Ale pak následoval další šok. Scénáře, které jsem svojí padawance svěřila, aby je v době mé nepřítomnosti využívala a schraňovala, nechala doma!!! Skoro jsem vzala double a přerazila jí ten její modrý meč, ale udržela jsem se. A hádejte jak dopadla nová bitka? Samozřejmě, že jsme jí nevymyslely!!!! Člověk nepřijde na dva tréninky a všechno to upadá... Nevim, kdo dal Obi ten mistrovskej titul (teda vim, ona sama), ale měla by si udělat zkoušky asi znova (teda, ona žádný nedělala), aby se z ní stala alespoň trošku mistryně! Úplně se na Annie vykašlala a to i v době, kdy jsem pryč. Nechala jí ladem. Nebo to je tou Jediskou havětí? Ne, u Adi tohle nesleduju. To je hodná padawanka. Loajální. A taky nevím, jestli si Annie ten mistrovskej titul zaslouží. Snad jedinou omluvou je, že je jí dneska blbě. Ale teda...!!!
A zase beru do ruky ten strašlivěj single a přitom si říkám, že dobrovolně už ho do ruky nikdy nevezmu! Já mám prostě double! Ale teď zastupuju Adi v tzv. výcvikové bitce.
Je to sranda, fakt dobrý. Od úplného blbce se během bitky stává z Adi fakt slušná rytířka Jedi. A během toho já řvu na Nemesis (patří to tam), aby spolupracovala, dělala co má a tak. A jsou tam některé zajímavé části jako například: Fantazie-flegmouš, Akrobacie, Podraz, Odkopnutá noha a podobně. Chudák Adi.
Docela jsme se bavily, ale už nám byla zima a taky jsme byly dost mokrý. Tak jsme sbalily meče a šly jsme dovnitř, kde jsme výcvikovou bitku zapsaly. A pak přišel zvrat.
Zpráva, že jdeme hledat šaty na věneček pro Annie, mě sice příliš nepotěšila, ale ani mi nezkazila náladu. A tak jsme šly hledat. Ovšem zpráva, že šaty jsou "někde v domě", mě teda fakt dostala. Pokud jste někdy ten dům viděli, muselo by vám být jasné, že by ty šaty nenašel ani... no ani Sithská mistryně s padawankou. A tak se také stalo. Šaty jsme co? Nenašly!
Po výborné svačině a mariáši jsme ale už neměly co dělat. Do toho krásného počasí venku se nám jít nechtělo. To už fakt ne.
"Nechceš si zatancovat?" Na tuhle otázku jsem nemohla odpovědět ne a to i přesto, že jí položila Annie, se kterou si pořádně zatancovat nemůžu z důvodu nedostatku znalostí a hlavně z toho důvodu, že musím tancovat za kluka, což přeci jen tak neovládám.
Ale přesto jsme vykonaly slušný kus práce, naučila jsem ji několik dalších variací včetně obávaného ručníku do cha-chy a polky na druhou stranu. Člověk by ani neřek, že se vejde do těch neuvěřitelně úzkých dveří...
Odpoledne ubíhá, venku je tma a táta Annie na nás volá, že jedeme. Tak jsme se sebraly, pobraly věci, zatancovaly si polku a valčík venku na mokré trávě, což znemožňovalo to, že Annie to nedotáčela kvůli (aspoň prej) mokré trávě. A tak jsme jely domů.
Doufám, že další takovýto trénink už nebude. Nejen kvůli tomu, že double jsem nevzala snad ani celkem dvakrát do ruky, ale taky díky příšerné úrovni. Fakt děs. I když tanec nám šel fakt dobře. Vlastně to byl celkem fajn trénink. A Obi, až tě uvidim... zacpi si uši, ať nedopadne jako Annie!

Obi-wan Kenobi

15. listopadu 2007 v 19:48 Flotila v jednotlivcích
Jméno: Obi-wan Kenobi
Rok narození: 1992
Škola: taky Gymnázium (taky osmileté, taky kvinta)
Oblíbený předmět: francouzština, výtvarka, literatura a taky polední pauza!
Neoblíbený předmět: matika, tělák, angličtina
Vlasy: sestřihané, trošku vlnité, černé
Oči: modrošedé (brýle)
Výška: o pár centimetrů větší než Annie
Váha: to vás nemusí zajímat...?
Povaha: flegmouš
Pohled na svět: flegmatista
Otevřenost: introvert
Oblíbená kniha: v podstatě cokoli, co napsal Clark a jiné sci-fi nebo fantasy
Oblíbená činnost: kreslení, jízda na koni, šerm, četba
Neoblíbená činnost: všechno, co souvisí s tím, co nemám ráda
Oblíbená hláška: cokoli z Cimrmana!! a podobně geniálních autorů (třeba nás)
Motto: To neřeš.

Annie Skywalker/Darth Nemesis

15. listopadu 2007 v 19:47 Flotila v jednotlivcích
Jméno: Nemesis (zkráceně)
Rok narození: 1992
Škola: Gymnázium Příbram, Kvinta
Povaha: lehce rozdvojená - flegmatická, mimo realitu(škola)/ hyperaktivní, šílená(mimo školu)
Otevřenost: introvert
Pohled na svět: unrealista
Psychický stav: konstantně blázen
Nesnáším: happy náladu a ze všeho nejvíc moji vlastní
Oblíbený předmět: ..éé... polední pauza (no dobře, tělocvik a občas matika)
Nenáviděný předmět(y): ostatní
Barva vlasů: plavá
Barva očí: jedno šedomodré a druhé šedozelené
Výška: 175
Váha: to se neříká (ale moc to nebude)
Oblíbené číslo: 5
Oblíbená barva: černá, červená
Oblíbené zvíře: kůň, jednorožec
Oblíbený film: StarWars
Oblíbená literatura: cokoli s logem StarWars
Nenáviděná literatura: libovolná učebnice (kromě matiky)
(Bojový) idol: Anakin Skywalker
Motto: Co můžeš udělat dnes, odlož na pozítří a zítra budeš mít volno/Špatný mír je horší než válka (většina věcí je pro mne postradatelná, ale pro těch pár zbylých se rvu až za hrob)
Oblíbená činnost: jízda na koni, malování a kreslní koní, tanec, (pokus o)šerm, šachy a mnoho dalšího
Nenáviděná činnost: uklízení, mytí nádobí, plnění flašek po zalévání kytek, učení se a mnoho dalšího

Darth Victory

15. listopadu 2007 v 19:46 Flotila v jednotlivcích
Jméno: Darth Victory
Rok narození: 1992
Škola: Gymnázium (osmileté, momentálně ročník kvinta)
Oblíbený předmět: francouzština, literatura
Barva očí: zelená
Barva vlasů: světle hnědá (do plavé)
Výška: maličká
Váha: jako pírko :-)
Povaha: neurčitelná, ale tak jako jsem cholerik, i když naštvat mě je vlastně skoro ztracená záležistost, jinak optimista(po většinu času) a extrovert(po většinu času)
Vzhled: nenápadný
Oblíbená kniha: Sabriel, Lirael a Abhorsenka (to je trilogie, ne jeden název)
Oblíbený film: Pán Prstenů
Bojový idol: Darth Maul
Zbraň: můj doublelightsaber s rukojetí a la zebra, ukecanost, smích
Oblíbené barvy: stříbrná, modrá, bílá
Motto: Pravidla jsou od toho, aby se porušovala...
Nesnáším: Když někdo něco tvrdí a neví proč-je bez názoru.
Oblíbené jídlo: smažák, knedlo vepřo zelo, svíčková, houby v octě, brambůrky...
Oblíbená činnost: hraní na housle, četba, sport (od šermu až po atletiku:-), psaní
Co nedělám jen tak pro srandu/trošku víc/závodně: housle, tanec, zpěv, dálkové běhy a skoky, psaní...
Zvláštní znamení: nejsem nikde vidět, ale všude slyšet, za vším stojím a všechno vím...;-)
Kdo mě zná, zná mě. Kdo ne, má smůlu, protože mě charakterizovat tabulkou je předem prohraná záležitost...

Wow! Prostě good obrázky...

11. listopadu 2007 v 20:28 Šerm a věci okolo...
Wow lidi, taky se můžete dívat na tyhle obrázky do nekonečna? Jsou fakt dobrý...
Anakin Skywalker bojuje se dvěma lightsabery proti Count Dooku s jedním, přesto ho Dooku porazí. Mladý Obi-wanův padawan nemá dost zkušeností a jedná příliš zbrkle, což se nevyplácí...
Wow, trošku větší a taky akčnější a napínavější souboj. Tohle vypadá fakt dobře, i když není zcela jasné, kdo bojuje. Každopádně jim to docela jde, ne?
Velmi pěkný záběr při souboji. Vážně se to musí ocenit, tenhle plakát je fakt cool. Bojuje Obi-wan versus Anakin (Darth Vader).
Konečně náš zamilovaný Duel of the Fates z Epizody I, ten je prostě nej. Bojuje Darth Maul s doublelightsaberem (zkatkovitěji s doublem) proti Obi-wanovi (není to poznat, ale má modrý meč) a Qui Gonn Jinnovi (zelený meč). Výsledně to přežije pouze Obi-wan.
Toto je tadé Duel of the Fates, ale ten druhý v Epizodě III. Zde bojuje Darth Vader ještě v celku jako člověk proti Obi-wanovi. Výsledkem souboje je Vaderova podoba jak jí známe.
Opět Count Dooku, tentokrát proti Obi-wanovi. Wow! Vypadá to, že je Obi-wan celkem naštvanej... Výsledek je Obi-wan v koutě a Anakin se dvěma meči proti Dooku. Nakonec se přiřítí Yoda, aby vyhrál bitvu, kterou Obi-wan s Anakinem tak zpackali...
Tohle jsou prostě good momentky ze soubojů všech druhů a generací. Možná se tu časem objeví další, ale moc dobrých momentek není, většinou na nich není nic vidět. Buď tma nebo výbuch jisker... Tak uvidíme.
Ale jsou fakt hodně dobrý, ne?

Terén (ne)vhodný pro šerm

11. listopadu 2007 v 14:51 | Darth Nemesis/Annie Skywalker |  Šerm a věci okolo...
Začněme od začátku. Šermování? Přeskočilo ti? Toť základní otázka. Pokud dospějete k odpovědi Ano, přeskočilo, můžete začít. Nejprve je potřeba zmanipulovat a jinými způsoby sehnat skupinku lidí, která je ochotná s vámi blbnout. Za druhé - musíte sehnat zbraně. To není žádná sranda, ještě vám to popíšeme v jiném článku. A už zbývá jen jediná otázka.
Kde?
Taková trivialita! To už je přece jedno, ne? Věřte mi, není. Už se nějakou dobu o šermování pokouším a můžu říct, že terén může leccos ovlivnit.
Tráva. První idea, která vás nejspíš napadne. Je téměř všude, snadno dostupná i v docela velkých plochách, měkká... no prostě ideální povrch pro začátky. Má však jednu nepříjemnou vlastnost - je zelená a nechutně barví. Jediné možné doporučení zní: šermujte v zeleném oblečení nebo v něčem, co se může zničit. Další nevýhodou je také to, že když se pokusíte o rychlý pohyb, letíte.
Hlína. Do této kategorie se počítá cesta křižující vaši travnatou tréninkovou plochu, okraj pole nebo prostě jen bláto. Hlína je také téměř všude, ale rozhodně není tak oblíbená jako tráva. Z jednoho prostého důvodu. Nechutně klouže. Zkuste si při rychlé otočce a dvěma výpadech naslepo dozadu postavit jednu nohu do bláta(mě se to stalo a jen kvůli velkému štěstí jsem se udržela na nohou.) A pokud hledáte jiný terén než trávu kvůli všudypřítomné zelené na vašem oblečení, v blátě si nepomůžete. Budete hnědí.
Asfalt. Když je po dešti a nemáte k dispozici krytou halu, může vás napadnout jít si zašermovat na parkoviště nebo na ten plácek za garážemi. Asfalt neklouže, nebarví, obyčejně v sobě ani nemá žádné díry nebo jámy pro zásuvky(viď, Obi) a jeví se jako nejméně zrádný. PS: vezměte si s sebou lékárničku. Odřeniny a podlitiny skutečně nejsou nic příjemného a vyřadí vás to z činnosti na delší dobu než zelené kalhoty. Na asfaltu je obtížnější udělat špatný krok, ale když už se tak stane, následky jsou mnohem horší nejen pro vás, ale pro i pro vaši zbraň-a shánět novou…
Byt. Zdá se, že toto je konečně nějaké lepší místo k šermu. Zde musím uvést jednu poučku ohledně šermovacích prostor: na velikosti záleží. No, pokud máte vilu s kobercem pokrytou chodbou dvacet krát třicet metrů, máte vyřešeno. Jenže takové chodby se obvykle v domech nestaví. Dávejte si tedy dobrý pozor na rámy dveří, okna, záclony a další vybavení bytu. Jo a také na ostatní členy rodiny přítomné během tréninku. Ne všichni jsou přátelští.
Les. Vy už opravdu nevíte co by… Tato volba se zdá být prkotinou největší, ale nenechte se zmást. Správná hrabanka neklouže, je relativně měkká a nebarví. Ovšem… jsou tu jisté komplikace. Například stromy. Znamená to každý druhý krok se ohlížet po nejbližších kmenech a větvích ve výšce kotníků kdykoliv připravených podrazit vám nohu. Uhýbat před větvemi a nechávat se zabíjet od spojence, kterému strom změnil dráhu letu meče. A mimo jiné… také si nepřerazit zbraň o strom. Už se to stalo a příjemná situace to nebyla, protože shánět novou zbraň není žádná legace. Jedna rada na konec - váš první úsudek byl správný. Běžte a hledejte dál.
Houpačka. Poněkud bizarní, ale možné. Jedna oběť si vleze na houpačku, ostatní ji pořádně rozhoupou a zábava může začít. Uhýbat před nebezpečným nepřítelem - pneumatikou od traktoru pohybující se překvapivou rychlostí v překvapivých směrech a snažit se zasáhnout jednoho člena na houpačce, který bravurně kosí ty, co se uhnuli pneumatice… zábavné, ale choreografie se k tomu udělat nedá.
Škola nebo tělocvična. Taky možnost… celkem dobré podmínky, terén i zázemí v podobě skříněk, ale také desítky a stovky čumilů a různé narážky učitelů. Hodí se pro exhibicionisty a slepé, hluché a duchem nepřítomné lidi. Ovšem s takovými nejde moc dobře šermovat.
Kde tedy najít ideální místo k šermu? Na to je jednoduchá odpověď - běžte a postavte si tu vilu s chodbami dvacet krát třicet metrů s kobercem.
Tak co, už vám stačí tráva?

Zbraně aneb Násada od koštěte stačí?

11. listopadu 2007 v 14:48 | Darth Victory |  Šerm a věci okolo...
Odpověď je jednoduchá. Ano i ne. Pro začátečníka, který v životě nedržel zbraň v ruce rozhodně ano. Pokud se nespecializujete na kvalitní šerm s efekty a choreografií, která je téměř jako ve skutečnosti, můžete být bez obav. Ale pozor-jakmile začnete dávat rány, máte po násadě. Ale nejedná se jen o to, zda-li to má nebo nemá násada být(pokud se pro ni přeci jen rozhodnete, není nejvhodnější, aby na jejím konci bylo stále koště). Tady rozhoduje velké množství dalších podmínek…
Délka. Snad nejproblematičtější požadavek dobré zbraně. Správný meč(single) by měl být dlouhý do pasu majitele. To je ta délka, která je ideální. Kratší meč se opravdu nedoporučuje, protože by vás nepřítel zabil během tří vteřin. Delší ale v žádném případě také ne, protože se zabijete během tří vteřin sami. Správný double by oproti tomu měl být dlouhý nad hlavu majitele, a to asi tři čtvrtě metru. Bohužel, sehnat správně dlouhý double je téměř nemožné, takže tady je tolerance větší, takže když je o trošku kratší, zas tolik to nevadí, protože je silnější zbraní, než single, tudíž vás nepřítel nezabije během pár vteřin.
Kvalita. Kvalitu zbraně nikdy nepodceňujte! I kdyby byl váš klacek na prosto dokonalý, ale byl ztrouchnivělý, zahoďte ho, protože s ním nezašermujete vůbce nic. Až najdete vhodného kandidáta pro vaši zbraň, pořádně s ním flákněte třeba o strom. Pokud klacek vydrží bez újmy, berte. A snad se vám později nestane, že vám meč křupne uprostřed rvačky.
Tloušťka. Správná zbraň by vám, jednoduše řečeno, měla sednout do ruky. Pokud bude moc široká a nebudete ji moct pořádně držet-bude vám padat z ruky, poznáte to. Na druhou stranu tloušťka bambusové tyčky není také ideální, přestože se nedá říct, že je špatná. Nemohu vám ji však doporučit, protože je příliš úzká a taky se vám nebude moc dobře držet.
Váha. Tak to myslím, že není tak náročné kritérium. Pokud s klackem nejste schopni se hnout, není to nejvhodnější. Opět musím upozornit na nevhodnost bambusových tyček v tomto směru. Prostě pokud máte normální klacek, je to ideální. Násady od koštěte mají váhu přímo předpisovou. Těžší meč je výhodnější, protože má švih a je nebezpečnější. Ale nepřežeňte to!! U doublu se snese větší váha, ale single by měl být tak těžký, aby se sním daly v pohodně dělat osmičky, aby se dal dobře protáčet a to jednou rukou!
Všeobecné předpoklady. Nejobšírnější, ale přesto důležité předpoklady. Klacek by měl být rovný, ne zahnutý a ideálně by se měl ke špičce zužovat. Taky by z něj neměly létat třísky a suky by se na něm neměly vyskytovat. Prostě rovný hladký klacek.
No, takže shrňme to. Vaše zbraň je ideální-poměrně lehký do ruky sednoucí, pevný klacek se zužující se čepelí, dostatečnou délkou(do pasu), pokud možno vysoustružený-proti třískám bezva obrana. Pokud takovouto zbraň seženete, jste šťastným člověkem. Ale tato kritéria jsou jen informativní, protože vaše zbraň musí vyhovovat jen a jen vám. Vy jste ti, kdo budou šermovat, takže na vás záleží tloušťka váha a v podstatě i délka meče.
Tak hodně štěstí, protože sehnat správnou zbraň není žádná legrace!
Nezabme se!

Čtvrtý trénink-dva lidi a tři meče...

11. listopadu 2007 v 12:40 | Darth Nemesis/Annie Skywalker |  Zápisky z tréninků
A opět je tu další sobota, tentokrát 3.11. a s ní i další setkání. Viki nemůže, Adi se na poslední chvíli rozhodla nejet a nechala nás v tom s Obi samotné. Vše se tedy odehrávalo pouze ve dvou lidech… a jaksi klidněji.
13:15
Letím z domu, pochopitelně si zapomenu kompenzaci za babiččiny koláče, takže to po cestě beru přes obchod a něco kupuji. Dosprintuju na zastávku… načež zjistím, že mám ještě deset minut čas. Přichází Obi. Kecáme a probíráme starou bitku. Musíme najít chybu.
14:10
Vítá nás rezavá kdysi nahnědo natřená branka a babiččin barák. Pozdravíme jeho obyvatele a jdeme trénovat. Obi si po menším rozmýšlení bere meč Adi(svůj přerazila o strom) a tentokrát bez papíru zkoušíme všechno znovu a po krocích. Respektive, chceme zkoušet. Na zahradě je přece spousta listí! A někdo to musí shrabat! Pouštíme se tedy odvážně a směle do hrabání listí(dobře, šermu s hráběmi…)
14:59
Konečně chyba objevena! Obi má v choreografii couvat, ale místo toho kolem mě krouží a výsledný efekt se ztrácí. Nutím jí trochu agresivnějšími výpady více ustupovat, aby jí přešla chuť na nějakou ladnost nebo kontrolu nad situací (a hned to vypadá líp…), takže se po několika pokusech vrací na první místo v oblíbenosti mých soupeřů. A já asi opět klesám trochu hlouběji.
Později…
Zkoušíme vymýšlet další choreografii, pokud možno originální. Obi si bere dva meče… a zabíjí se… podruhé… a konečně úspěšně protočila pro mě nepochopitelným způsobem meče kolem těla a útočí!
O dvacet minut později…
Máme vymyšlené první dvě sekvence, až se to naučíme, budou velmi efektní. Odebíráme se do domu a na nalezený papír zapisujeme bitku. Po cestě toho polovinu zapomeneme, a do toho přichází babička s návrhem svačiny.
17:00
Lidská logika je nepochopitelná. Minule jsme babičce snědli buchty a dva dny mi pak pěla do mobilu litanie na nedostatek buchet a že jí "vyžíráme", když jí ale teď přinesu kompenzaci, je uražená. Nechápu proč. Nabídne nám svoje buchty a ty moje mi nutí zpátky. Nechci se s ní pohádat(mám po ruce single, takže bych byla poněkud ve výhodě….), takže si buchty laskavě beru zpět a radši se klidím z dosahu na zahradu.
18:00
Trochu se nám stmívá, takže už skoro nevidíme na propracovávání kroků v bitce tří mečů a dvou lidí, ale vůbec nám to nevadí. Opět se vracíme ke staré bitce a pilujeme couvání(Obi aktivně, já trénuji útoky plnou vahou a co nejzákeřnější údery), až na nás přilétává babička, co že to ještě neběžíme na autobus. Času dost! Jede až za půl hodiny… to ovšem babička jaksi nechápe a žene nás na zastávku. (a pak že jí (ale šíleně!) bolí koleno, má artritidu, kulhá, nemůže chodit a všechno jí bolí…..)
18:40
Autobus se konečně uráčil přijet a nastupují do něho dvě na kost zmrzlé členky Flotily. V autobuse se probírá historie Flotily a trochu psychologie jejích členů… přesněji radši nebudu uvádět.
Jenom na závěr bych si dovolila trochu upravit naše motto na aktuálnější verzi:
Nezmrzněme!

Třetí trénink

11. listopadu 2007 v 12:38 Zápisky z tréninků
Tak je tady s menším zpožděním další reportáž z tréninku, tentokrát ve znamení chvoje. Dne 27. 10. jsme se opět vypravili za babičkou na trénink, tentokrát však v oslabené sestavě. Darth Victory se účastnit nemohla, tudíž má tento článek pro jednou jiného autora. Snad to nebude moc poznat.
14:00
Příjezd do Dušník autobusem. Zatím pouze ve dvou, Obi se připojí později. Dorazíme na místo určení, babička nás vítá… a prosí o pomoc při sbírání chvoje z lesa. Nechceme nic odkládat, jdeme s vozíkem hned.
14:15
Konečně jsme se vypravili z domu. Na návsi přichází SMS od Obi - počkejte, už jedu. Babička nadává, musíme čekat. Konečně po pěti minutách přijíždí auto a v něm členka Flotily. Pokračujeme do lesa… a děláme blbosti.
14:30
Dvoukolák je super dopravní prostředek, zvlášť, když ho táhnou dva lidi. Já a Adi jsme si zahráli na dvojspřežení a pokoušeli jsme se proti vůli kočího ujet babičce. Strašlivý krpál, který jsme však vzápětí museli vyjet, nám částečně vzal síly a v blbinách jsme musely ustat.
15:15
Chvoj je konečně uřezána, dopravena ke dvoukoláku a naložena na něj. Snažíme se ho dostat ze strmého kopce bez úhony, zatímco se Obi snaží udržet naše spřežení ve správném kurzu.Babička supí kilometr za námi, domů dojíždíme po menším splašení se o deset minut dříve než ona.
15:30
Začíná trénink. Cvičím Adi v obratnosti, improvizaci a v houpání. To poslední převažuje a po chvíli už místo tréninku šermu trénujeme techniku správného tahání za lano ve dvou (a rozhoupání třetího člena.)
16:něco
Svačina! Babička jako vždy nezklamala a přichystala nám koláče. Výborně se bavíme, vykládají se historky a spousta dalších věcí. Nakonec se ubíráme opět směr zahrada.
16:45
Konečně se dostáváme k původnímu záměru celého dne - procvičování staré bitky a modifikace sekvence I. a pár předcházejících úderů. V dosavadní podobě to vypadalo příliš strojeně. Zkouším obrat na druhou stranu, úder spodem a vypuštění několika úderů, stále to však není ono. Něco je špatně. (co, to jsme ale zjistily až na dalším tréninku - pozn. red.)
18:00
Odebíráme se na autobus a půl hodiny tvrdneme na zastávce. Babička, celá nervózní, nás vyhnala pro jistotu s půl hodinovým předstihem, který se o půl hodiny později ukázal jako obdivuhodně přesný. Konečně přijíždí autobus narvaný lidmi a my nasedáme a odjíždíme domů. Takže…
Nezabme se!

Ve znamení fotek a zimy-druhý trénink

11. listopadu 2007 v 12:36 | Darth Victory |  Zápisky z tréninků
dopoledne
Zvoní mi mobil, Annie volá. Změna dopravního prostředku z důvodu tří stupňů Celsia, kterou mi ohlásila byla celkem na místě, protože bychom asi přimrzly nejen k řídítkům...
13:35
Na nádraží nastupuji do autobusu, kde jsou již Adi Gallia, Annie i Obi-wan. Annie i Obi-wan dokonce vybaveny rukavicemi. Po méně strastiplné cestě, než minule, při které jsme si bezvadně popovídaly, se ocitáme na zastávce, odkud pádíme mezi ploty k babičce Annie. Tentokrát snad zahradu hrabat nebudeme...
o chvíli déle
Začínáme s tréninkem! Berem na sebe, bundy, rukavice, teplé oblečení, meče a jdeme trénovat. Zatímco Obi a Annie se rozehřívají na staré bitce, kterou Obi již zcela zapomněla, já si beru do parády Adi a učím ji něco o zónách, osmičce, hodinách, půlotočkách a dalších, pro šerm nezbytných prvků. Prostě výcvik. Po problému se kterým jsme se setkaly při učení osmičky, jsme se rozhodly, nechat to rozumně na jindy.
Následovaly rozehřívací kola starých bitek s Adi, Victory, Obi a dokola. Prostě pohodička. "Jednička, jednička, jednička..." "Jo jednička!" A podobně.
Pak jsme se rozhodly, že by bylo na čase trošku zapracovat a začínáme s tvrdým tréninkovým programem-nová bitka. Jejda, Obi to vůbec neumí. Zatím jsme se spokojily s částí, kde se bitkuje Victory a Annie ještě jako zarytí nepřátelé. Celkem nám to šlo, ale s Obi jsme musely vzít papír se scénářem a louskat to z něj. To ovšem není snadné, protože je už trošku zpuchřelý, na pár místech roztržený a ta tužka nepsala zrovna moc výrazně...
No nic. Po chvíli tvrdého tréninku začínáme vesele improvizovat, z čehož vzniká pár pěkných ran do prstů, rukou, nohou a podobně. Nojo, když Obi zaútočí na Nemesis, která na ni v ten moment zaútočí taky, jenom někam jinam... Prostě sranda. Zvlášť na doublu se Obi párkrát dost vypekla, protože ne sebe neustále strhávala ten druhý konec, na což nebyla od nepřátel se singlem zvyklá. Holt, tvrdá škola...
Kašleme na trénink a vydáváme se okupovat houpačky! A to hned obě. Pár fotek z houpaček tam je. Tentokrát už jsme se na nich ale nebitkovaly, jen jsme se houpaly. Ale stálo to za to.
Následovalo focení. Každá z nás si zapózovala jako na rabittooth-srandičky, srandičky. Pak ale přišel nápad vyfotit se všechny čtyři. Ale jak? Babičku jsme se neodvážily žádat, Annie totiž prohlásila, že by nás hnala. Tak jak to vyřešit? Otázkou, zda-li má foťák Adi samospoušť se vyřešil první problém. Druhý však byl, kam foťák umístit tak, abychom tam byly i s nohama a hlavama a aby to foťáček přežil.
Po chvíli aranžování na nestabilní stříšku minipřístřešku jsme viděly, že to nebude to pravé. Tak snad do jedné z početných děr ve stěně kůlny? Taky ne. Pak ale Adi našla dostatečně širokou laťku, opřela ji o stěnu kůlny a bylo vyřešeno. Opravdu? Ne. Měly jsme tam useknuté nohy a nad hlavou kilometr nebe. Při podkládání další laťkou si ještě stihla Adi přiskřípnout nohu pod prkno, na které Victory stoupla, pak jsme zase hledaly díru, abychom viděly na displej... Prostě nejtěžší věc z celého tréninku-nastavit samospoušť!
"Dělej! Poběž, ať to stihneš!" "Ale jak si tam mám dát meč?" "To je jedno, hlavně rychle!" Tohle bylo slyšet při prvním pokusu. Zatímco Obi a Annie měly hromadu času na pefektní aranžmá s meči, Victory a Adi, které štelovaly foťák rychle běžely do záběru a dopadlo to tak, že Adi držela meč jako... no asi jako hrábě nebo pádlo. Na druhý pokus mačkala spoušť Victory. Sýr! Záchvat smíchu a blesk-a bylo to!
Další focení na houpačkách i mimo houpačky... různé kombinace, pózy, ksichty a podobně. Neuvěřitelná sranda. A nejlepší fotky byly z houpání-rozmázlý flek zády k objektivu...
nevim, ale asi tak...15:30??
Vydáváme se do FSSPCH, kde Adi ani Obi ještě nebyly. Ukazujeme jim náš úžasný remízek, na kterém vlastně nic zvláštního není, jen se tam vždycky najde nějaký uhynulý pták, shluk peří a tak nějak a je opředen bohatou historií. Tady pózujeme do nové bitky i mimo ni. Zajímavé variace jako například mistryně Victory poučuje, zatímco se jí Adi a Nemesis rvou za zády nebo Nemesis podráří mečem Obi nohy(což tam ve finále vůbec není vidět), což umožňuje Victory, aby jí zabila(taky to z toho není poznat) a tak. Ale když se nám podařilo naaranžovat naprosto geniální fotku, jak Adi skoro vraždí Obi(nebo Obi zavražděna padá k zemi?, diskutabilní), foťáček vypověděl službu. Takže tuto úžasnou pózu neuvidíte. Ale byla vážně dobrá.
"Holky, asi bude mrznout." nebo "Je mi strašná zima, pojď si se mnou zašermovat!" To bylo slyšet opravdu hodně často. Mrzly jsme opravdu dost, Adi umrzal její zraněný prst z přehazované, Obi si dokonce nandala kapucu(na fotkách je to vidět), a tak jsme se po chvíli vydaly zpět.
cca 16:30
Svačina! Navzdory tomu, že babička Annie vehementně prohlásila, že pro čtyři už nic nepeče, upekla bezva tvarohový koláč. To nám velmi zvedlo náladu, i když jsme měly všechny komplet promočené boty. Koláč jsme snědly celý, až na jeden superkrajový dílek, který jsme naaranžovaly doprostřed tácu. Teplé pití se nám taky hodilo. Taky jsme pokecaly a bylo to prostě fajn. Zasmály jsme se, Annie poflusala Obi, a povyprávěly jsme si o té strašné škole a debilních učitelích... Jinými slovy-prostě rozmrzáme. Babička nám taky nabídla odvoz zpět, což s radostí přijímáme. Nákup v Lidlu se prostě hodí!
A jdeme znovu trénovat...
17:15
Houpačková akce. Jedna si sedne na houpačku, ostatní jdou k provazu a vší silou houpají. Jinými slovy-houpačku jsme přejmenovaly na Houpací gilotinu a všechny jsme málem vyletěly. Obzvlášť Victory a Adi létaly skoro vodorovně... Ale byla to fakt hrozná sranda, zvlášť když jsme délku provazů musely po každém houpání upravovat, aby nějaká z nás nevypadla.
A ještě jednou starou rvačku komplet. Obi s papírem, do kterého jí nahlížíme přes rameno, Adi na houpačce, která nám pokaždé přeletí přes cestu... naprosto dokonalý efekt! Ale s Annie už to umíme. Snad se to časem naučí i Obi...
18:00
Odjíždíme! Nasedáme do Škody 120/105(nevím, která to byla) a jedeme k Lidlu, kam přijede táta Obi. Jsme u Lidlu, děkujeme o sto šest a loučíme se, přičemž nám Obi pokradmu šeptá, ať ji alespoň necháme zajít do Lidlu, než přestoupíme do podstatně luxusnějšího vozu, který na nás již čekal.
Pomalu se loudáme po parkovišti-Obi si stihla zavázat obě tkaničky-ale babička Annie stále nechce odejít dovnitř. Míjíme auto táy Obi, přičemž doufáme, že si nás nevšimne a padáme smíchy. Tento záchvat se vystupňuje, když Obi vytahuje mobil a volá tátovi, který je metr od nás, že za chvilku jsme u něj...
Konečně nasedáme do auta, kde na nás čeká táta Obi a jakási příjemná hudba. Po chvilkovém váhání, jestli to je trombon nebo hoboj, se dozvídáme, že hraje lesní roh... Lehká čára přes rozpočet. Ale fakt to znělo jako trombon! Nekecám!
prostě potom
Domů! Loučíme se, auto jede dál a já metelím domů. Super trénink, to je to nejlepší z ce lého týdne! Těšíme se na další!
Nezabme se!
Otázka: Kdo má na meči mašličku? Odpověď: Obi!
A taky jsme natáčely video... ale to asi nezveřejníme, protože to je dost hrozný... A taky vznikly problémy s fotkama, takže pokud to nepřekonám, tak sem půjdou dát jenom některý a těch zrovna moc neni. A já tam skoro nejsem. A ty nejlepší záběry taky chybí…

První trénink...

11. listopadu 2007 v 12:33 | Darth Victory |  Zápisky z tréninků
14:00
Přijíždím na kole ke Kauflandu, kam se zrovna dostaly Annie s Adi Galliou (tehdy ještě beze jména). Vzhledem k tomu, že Adi jela na vypůjčeném a ne příliš kvalitním kole, byly po cestě menší problémy, které nastaly rovněž s transportem, protože jsme vezly meče na rámech kola(zvlášť u doublu je to docela fuška) a Annie vezla dva. Adisice ještě svůj meč nemá, ale vezly jsme i meč Obi-wan, která se nemohla na trénink dostavit, a tak jsme měly zbraň všechny.
Po dlouhé a strastiplné cestě(kdo zná terén, ví) jsme konečně dorazily na místo. Adi skoro nemohla chodit, to kolo se ukázalo jako zabiják, ale jinak jsme byly celkem v pořádku, tentokrát ani nikdo nepíchnul.
14:30
Dozvídáme se, že jsme vlastně přijely na brigádu, protože babička Annie(máme u ní kola a věci) zrovna potřebovala shrabat listí ze svojí obrovské zahrady. A tak jsme popadly hrábě a pustily se do toho. Po pracovních 45 minutách, kdy jsme neustále nakládaly listí na plachtu, ze které jsme to místo na kompost sypaly cestou, a kdy jsme si neustále vyměňovaly hrábě(jedny byly totiž strašně nekvalitní), se nám to podařilo shrabat.
A trénink mohl začít...
cca 15:15
Popadáme meče a jdeme na to. Po několikaměsíčních prázdninách si pamatujeme jen naši starou a původní bitku, takže tou jsme začaly. Já a Annie(v této rvačce spíš ale Darth Nemesis) jsme obě popadly singly a daly se do toho. Divíte se, kde jsem vzala single? Byl to můj starý a fakt suprový mečík jako mně na míru! A taky je fakt, že v téhle rvačce nejsem záporňák, ale kliďas a klaďas... Nedivte se.
Po zdařilé rekonstrukci jsme osvětlily Adi Gallie trošku teorie a začínáme s ní cvičit. Opuštím své postavení a uvolňuji ho své padawance, kterou naviguji. A vznikají zajímavé situace...
Nemesis si tam v klídku máchá svým singlem a čeká, až Adi protočí meč na správnou stranu, Adi stále uhýbá dozadu místo doleva, následně na to ale doplatí modřinou na noze(Nemesis zapomněla, že tam nejsem já, která to umím), Adi uhýbá, když nemá a neuhýbá, když má(Nemesis jí osmičkou promáchává kolem obličeje ve vzdálenosti tři centimetry) a podobně.
Asi takhle to vypadalo poprvé. Ale Adi je dobrá a zlepšuje se. Brzy na naše pokyny správně rychle zvládne celou rvačku-je fakt machr. A pak začínáme blbnout.
A taky jsme se pokoušely o novou rvačku. Ale moc nám to teda nešlo...
později...(čas nevím)
Už jste zkoušeli houpat se na houpačce, držet při tom meč a bojovat proti někomu, kdo stojí naproti vám? My ano... Nustno říct, že to byla fakt zabíračka na výbuchy smíchu. A taky jsme se párkrát docela hustě praštili... Byla to fakt dobrá zábava.
časem...
Svačina! Babička Annie nás sice zainteresovala na svojí zahradě, ale zato nám pak uchystala odměnu! Svačina v podobě bezva koláčů nám chutnala a i přes některé kolize(zaviněné záchvaty smíchu), jsme se najedly poměrně v klidu.
17:00
A poslední fáze tréninku-srandičky, srandičky. Vymýšlíme variace na houpačkový šerm, třeba že na houpačce jsou dvě a tak. Bylo to VELMI zajímavé... Ale to asi nepochopíte, dokud neuvidíte tu houpačku. Ještě naposled přejíždíme starou rvačku, pak uklízíme meče, měníme kola(Adi si půjčila kolo od Annie a ta jela na svém novém kole, které měla u babičky) a jedeme domů!
18:10
Se zpožděním dorážíme do Příbrami, loučíme se a těšíme na další trénink! Ten je plánován v sobotu, tak snad zase za týden...
Nezabme se!

Kdo? Kdy? Jak?

4. listopadu 2007 v 20:09 | Darth Victory |  My a ti ostatní blázni
jménotitulpříslušnostmečbarva čepelebarva ohozumistr
Darth VictoryMistrSithdoublečervenáčernánení
Annie Skywalker/Darth Nemesis-Jedi/SithsinglemodráhnědáD.V.
Obi-wan KenobiMistrJedisinglezelenábílá (světlá)já!
Adi GalliapadawanJedisinglemodrámodrá a bíláD.V.
Základní přehled toho, kdo jsme, našeho přesvědčení, příslušností a toho, čím šermujeme a jaké barvy jsou nám vlastní. Také mistři, kterými jsme byly vycvičeny se zde uvádějí, přestože například Darth Nemesis přebíhá neustále z jedné strany a jednoho mistrovi k druhému. Z tohoto důvodu je momentálně Obi-wan bez padawana. Další problémy jsou s tituly, protože Darth Nemesis už jako Jedi oficiálně titul má, i když neskládala zkoušky. Bylo to vyřešeno tím, že momentálně zkoušky skládá. A to u mistryně Darth Victory, takže brzy se již Nemesis bude moci nazývat se Sithskou mistryní. Problém č.2 vznikl kvůli tomu, že Victory jako Sith cvičí Adi Galliu, jakožto Jedi. Tento problém byl také záhy vyřešen. Za Adi má zodpovědnost Obi-wan a Victory ji cvičí. Tím se problémy mistrů a učedníků vyřešily. Alespoň prozatím. Toto jsou ale zatím jen povšechné informace. O bližších názorech a postojích se dozvíte až v podrobných charakteristikách. Tak uvidíme.
Nezabme se!

Kdo jsme?

1. listopadu 2007 v 11:28 My a ti ostatní blázni
Jsme spolek čtyř šílenců zabývajících se hlavně šermem, ale u toho to v žádném případě nekončí. Vlastně by se dalo říct, že jsme jen prachobyčejná čtveřice holek kámošek, ale to jen na první pohled. Na ten druhý se zjeví složité charaktery postav a jen nám rozluštitelná hierarchie, kterou se řídíme v našem šermířském kodexu. Vážně, je tohle normální chování holek v našem věku?
Šerm, to je to hlavní. Spojuje nás všechny, proto vznikla Flotila. A čím šermujeme? Jak šermujeme? Kde šermujeme? To se taky dozvíte. A nejen to. Uvedeme vás do hlubin tajů šermu a naučíme vás, jak šermovat, abyste mohly být stejnými šílenci, jako my...