Ve znamení fotek a zimy-druhý trénink

11. listopadu 2007 v 12:36 | Darth Victory |  Zápisky z tréninků
dopoledne
Zvoní mi mobil, Annie volá. Změna dopravního prostředku z důvodu tří stupňů Celsia, kterou mi ohlásila byla celkem na místě, protože bychom asi přimrzly nejen k řídítkům...
13:35
Na nádraží nastupuji do autobusu, kde jsou již Adi Gallia, Annie i Obi-wan. Annie i Obi-wan dokonce vybaveny rukavicemi. Po méně strastiplné cestě, než minule, při které jsme si bezvadně popovídaly, se ocitáme na zastávce, odkud pádíme mezi ploty k babičce Annie. Tentokrát snad zahradu hrabat nebudeme...
o chvíli déle
Začínáme s tréninkem! Berem na sebe, bundy, rukavice, teplé oblečení, meče a jdeme trénovat. Zatímco Obi a Annie se rozehřívají na staré bitce, kterou Obi již zcela zapomněla, já si beru do parády Adi a učím ji něco o zónách, osmičce, hodinách, půlotočkách a dalších, pro šerm nezbytných prvků. Prostě výcvik. Po problému se kterým jsme se setkaly při učení osmičky, jsme se rozhodly, nechat to rozumně na jindy.
Následovaly rozehřívací kola starých bitek s Adi, Victory, Obi a dokola. Prostě pohodička. "Jednička, jednička, jednička..." "Jo jednička!" A podobně.
Pak jsme se rozhodly, že by bylo na čase trošku zapracovat a začínáme s tvrdým tréninkovým programem-nová bitka. Jejda, Obi to vůbec neumí. Zatím jsme se spokojily s částí, kde se bitkuje Victory a Annie ještě jako zarytí nepřátelé. Celkem nám to šlo, ale s Obi jsme musely vzít papír se scénářem a louskat to z něj. To ovšem není snadné, protože je už trošku zpuchřelý, na pár místech roztržený a ta tužka nepsala zrovna moc výrazně...
No nic. Po chvíli tvrdého tréninku začínáme vesele improvizovat, z čehož vzniká pár pěkných ran do prstů, rukou, nohou a podobně. Nojo, když Obi zaútočí na Nemesis, která na ni v ten moment zaútočí taky, jenom někam jinam... Prostě sranda. Zvlášť na doublu se Obi párkrát dost vypekla, protože ne sebe neustále strhávala ten druhý konec, na což nebyla od nepřátel se singlem zvyklá. Holt, tvrdá škola...
Kašleme na trénink a vydáváme se okupovat houpačky! A to hned obě. Pár fotek z houpaček tam je. Tentokrát už jsme se na nich ale nebitkovaly, jen jsme se houpaly. Ale stálo to za to.
Následovalo focení. Každá z nás si zapózovala jako na rabittooth-srandičky, srandičky. Pak ale přišel nápad vyfotit se všechny čtyři. Ale jak? Babičku jsme se neodvážily žádat, Annie totiž prohlásila, že by nás hnala. Tak jak to vyřešit? Otázkou, zda-li má foťák Adi samospoušť se vyřešil první problém. Druhý však byl, kam foťák umístit tak, abychom tam byly i s nohama a hlavama a aby to foťáček přežil.
Po chvíli aranžování na nestabilní stříšku minipřístřešku jsme viděly, že to nebude to pravé. Tak snad do jedné z početných děr ve stěně kůlny? Taky ne. Pak ale Adi našla dostatečně širokou laťku, opřela ji o stěnu kůlny a bylo vyřešeno. Opravdu? Ne. Měly jsme tam useknuté nohy a nad hlavou kilometr nebe. Při podkládání další laťkou si ještě stihla Adi přiskřípnout nohu pod prkno, na které Victory stoupla, pak jsme zase hledaly díru, abychom viděly na displej... Prostě nejtěžší věc z celého tréninku-nastavit samospoušť!
"Dělej! Poběž, ať to stihneš!" "Ale jak si tam mám dát meč?" "To je jedno, hlavně rychle!" Tohle bylo slyšet při prvním pokusu. Zatímco Obi a Annie měly hromadu času na pefektní aranžmá s meči, Victory a Adi, které štelovaly foťák rychle běžely do záběru a dopadlo to tak, že Adi držela meč jako... no asi jako hrábě nebo pádlo. Na druhý pokus mačkala spoušť Victory. Sýr! Záchvat smíchu a blesk-a bylo to!
Další focení na houpačkách i mimo houpačky... různé kombinace, pózy, ksichty a podobně. Neuvěřitelná sranda. A nejlepší fotky byly z houpání-rozmázlý flek zády k objektivu...
nevim, ale asi tak...15:30??
Vydáváme se do FSSPCH, kde Adi ani Obi ještě nebyly. Ukazujeme jim náš úžasný remízek, na kterém vlastně nic zvláštního není, jen se tam vždycky najde nějaký uhynulý pták, shluk peří a tak nějak a je opředen bohatou historií. Tady pózujeme do nové bitky i mimo ni. Zajímavé variace jako například mistryně Victory poučuje, zatímco se jí Adi a Nemesis rvou za zády nebo Nemesis podráří mečem Obi nohy(což tam ve finále vůbec není vidět), což umožňuje Victory, aby jí zabila(taky to z toho není poznat) a tak. Ale když se nám podařilo naaranžovat naprosto geniální fotku, jak Adi skoro vraždí Obi(nebo Obi zavražděna padá k zemi?, diskutabilní), foťáček vypověděl službu. Takže tuto úžasnou pózu neuvidíte. Ale byla vážně dobrá.
"Holky, asi bude mrznout." nebo "Je mi strašná zima, pojď si se mnou zašermovat!" To bylo slyšet opravdu hodně často. Mrzly jsme opravdu dost, Adi umrzal její zraněný prst z přehazované, Obi si dokonce nandala kapucu(na fotkách je to vidět), a tak jsme se po chvíli vydaly zpět.
cca 16:30
Svačina! Navzdory tomu, že babička Annie vehementně prohlásila, že pro čtyři už nic nepeče, upekla bezva tvarohový koláč. To nám velmi zvedlo náladu, i když jsme měly všechny komplet promočené boty. Koláč jsme snědly celý, až na jeden superkrajový dílek, který jsme naaranžovaly doprostřed tácu. Teplé pití se nám taky hodilo. Taky jsme pokecaly a bylo to prostě fajn. Zasmály jsme se, Annie poflusala Obi, a povyprávěly jsme si o té strašné škole a debilních učitelích... Jinými slovy-prostě rozmrzáme. Babička nám taky nabídla odvoz zpět, což s radostí přijímáme. Nákup v Lidlu se prostě hodí!
A jdeme znovu trénovat...
17:15
Houpačková akce. Jedna si sedne na houpačku, ostatní jdou k provazu a vší silou houpají. Jinými slovy-houpačku jsme přejmenovaly na Houpací gilotinu a všechny jsme málem vyletěly. Obzvlášť Victory a Adi létaly skoro vodorovně... Ale byla to fakt hrozná sranda, zvlášť když jsme délku provazů musely po každém houpání upravovat, aby nějaká z nás nevypadla.
A ještě jednou starou rvačku komplet. Obi s papírem, do kterého jí nahlížíme přes rameno, Adi na houpačce, která nám pokaždé přeletí přes cestu... naprosto dokonalý efekt! Ale s Annie už to umíme. Snad se to časem naučí i Obi...
18:00
Odjíždíme! Nasedáme do Škody 120/105(nevím, která to byla) a jedeme k Lidlu, kam přijede táta Obi. Jsme u Lidlu, děkujeme o sto šest a loučíme se, přičemž nám Obi pokradmu šeptá, ať ji alespoň necháme zajít do Lidlu, než přestoupíme do podstatně luxusnějšího vozu, který na nás již čekal.
Pomalu se loudáme po parkovišti-Obi si stihla zavázat obě tkaničky-ale babička Annie stále nechce odejít dovnitř. Míjíme auto táy Obi, přičemž doufáme, že si nás nevšimne a padáme smíchy. Tento záchvat se vystupňuje, když Obi vytahuje mobil a volá tátovi, který je metr od nás, že za chvilku jsme u něj...
Konečně nasedáme do auta, kde na nás čeká táta Obi a jakási příjemná hudba. Po chvilkovém váhání, jestli to je trombon nebo hoboj, se dozvídáme, že hraje lesní roh... Lehká čára přes rozpočet. Ale fakt to znělo jako trombon! Nekecám!
prostě potom
Domů! Loučíme se, auto jede dál a já metelím domů. Super trénink, to je to nejlepší z ce lého týdne! Těšíme se na další!
Nezabme se!
Otázka: Kdo má na meči mašličku? Odpověď: Obi!
A taky jsme natáčely video... ale to asi nezveřejníme, protože to je dost hrozný... A taky vznikly problémy s fotkama, takže pokud to nepřekonám, tak sem půjdou dát jenom některý a těch zrovna moc neni. A já tam skoro nejsem. A ty nejlepší záběry taky chybí…
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 obi obi | 8. ledna 2008 v 18:42 | Reagovat

teda že máte energii psát takhle kilometrové slohy... ale pěkný!!

2 obi obi | 8. ledna 2008 v 18:44 | Reagovat

jo, fotky radši nech nezveřejněné-byli přece jen občas velmi zajímavé...

a tu mašličku mi budeš připomínat ještě pěkně dlouho, co?

3 Annie Annie | 8. ledna 2008 v 19:26 | Reagovat

kilometrový slohy jsou nejlepší - vždycky máš jistotu, že tam dokážeš narvat myšlenku, kterou bys vyjádřila dvěma větama

4 Darth Victory Darth Victory | 10. ledna 2008 v 19:36 | Reagovat

No jasně, mašlička je cool!:-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama