Březen 2008

Lyrics to Darkness

30. března 2008 v 19:55 Flotila v souhře s blogosférou
Máme tu brzy nový měsíc a s ním taky nový design! V originále vypadá sice trochu jinak, ale mě se takhle líbí zkrátka víc a myslím, že nejsem sama. Tak pár info o něm.
Autor: Ilian - tady
Jméno: Lyrics to Darkness
A hrozně se mi líbí! Takže tu ještě nějaký čas bude. No řekněte, není to záhlaví krásné?

Trénink - tvrdá práce, relaxace a 400 otázek z různých oborů...

30. března 2008 v 13:15 | D.V. |  Zápisky z tréninků
Tak jsme se po delší pauze vydaly na trénink. Počasí nám přálo, bylo teplo a svítilo sluníčo, zkrátka pravý začátek jara. Bylo to fajn, i když jsme domů dorazily komplet mrtvé. Asi jsme to kapku přehaly...
13:50
Přijíždí autobus na zastávku. Měl sice jet v 13:38, ale on jezdí v rozptylu plus minus čtvrt hodiny, takže nic neobvyklého. Nastupuji a tam už mě čekají Annie a Obi-wan, které vzorně sedí na úplně první sedačce. V autobusu jsme probraly koňský tábor, na který se chystáme všechny tři ject. Je sice ve Veselí nad Moravou, ale co, do Brna to je přece jen pár kilometrů a odtamtud už jen kousek, ne?
14:02
Jsme na místě! Jako vždy se tradičně přivítáme se štěnětem, které míjíme za plotem a potom už nás čeká babička Annie a naše zbraně a scénáře a začínáme trénovat. Jako první jsme si daly s Annie starou bitku. Pomaličku a jen tak na opáčko, protože hned jsem dosti nadšeně single odhodila a chopila se doublu, zatímco Annie a Obi šly proti sobe a dokoce už si proti sobě začínaly zvykat. Byla to přeci jen ještě trošku katastrofa, ale už se zlepšují... Potom jsme si řekly, že je na čase vzbudit novou bitku z jejího kómatu, v kteréžto podobě odpočívala v našich školou vymytých pilinách kdesi v dutině nad krkem. Teda to jsem se ale vyjádřila vzletně, co? Jednoduše to řeknu asi tak, že už jsme si novou bitku zase nepamatovaly, no!
Ještě nás ale čekalo překvapení. Obi hrábla do hlubin houpačky a vytáhla... copak? Scénář k nové bitce! SKoro měsíc tam ten už tak dost zdemolovaný papír ležel a byl vydán napospas povětrnostním a všem dalším vlivům! No uvidíte, co to s ním udělalo, protože ho vyfotím a adám ho sem. To si nemůžete nechat ujít. Málem jsme ho nerozložily, fakt jsem si připadala jako archeoložka, která našla pravěký, smrtelně důležiý a rozpadající se nález! Nicméně to pravděpodobně urychlí náš dobrý a už pár měsíců přetrvávající úmysl novou bitku přepsat...
No a pak už se trénovalo! S Annie jsme to zvládly dobře, tu naši část jsme svého času dělaly hodně a vyplatilo se to. Přestože se to neobešlo bez pár výpadků, dalo se říci, že to svoje umíme. A pak nastoupila i Obi. A taky šok, protože jsme si i pár úderů pamatovaly! Ale to opravdu jen pár. Přesto jsme to po několika přečteních zpuchřelého scénáře, který tím ještě víc zpuchřel, dokázaly zrekonstruovat. Zkoušely jsme samostatné sekvence, brzké nástupy a vypočítávání dráhy letícího singlu. Nakonec jsme byly schopné docela dobře dát novou bitku dohromady bez scénáře a kromě mojí otočky na druhou stranu (nojo, nojo, vím o tom) i celkem bez chyb. Jenže když se to jede rychle, je to docela fuška...
15:40
Bezmocně ležíme na zemi, houpeme se na houpačce nebo sedíme na stromě, protože nás nová bitka zcela vyčerpala. Annie se klátí na houpačce, Obi sedí v koruně (no, spíš na nejdolnější větvi kmene) stromu ve svém neonově modrém maskovacím oděvu a já se dohaduji se svojí padawankou o tom, jestli jí dovolím Obi zabít nebo ne. Kousek vám sem dám...
A: "Můžu jí zabít?"
V: "V mezích."
A: "Co to je v mezích?"
O: "Jakože jenom přizabít."
A: "Tebe neposlouchám."
V: "Jakože jenom přizabít."
A: "Aha."
O: "Vždyť jsem to říkala, ne?"
A: "A můžu na ní hodně agresivně útočit?"
V: "S mírou."
O: "Mě se nelíbí, jak se tady o mně mluví ve třetí osobě v mé přítomnosti."
V: "Ale ne, ty sji tady schovnaá v koruně stromu a odposloucháváš nás!"
Obi se začne šíleně klátit ve svém zářivě modrém ohozu za velice tenkým kmenem stromu...
Tak asi takhle vypadá rozhovor intelektuálů. Dobrý, ne? Nejlepší stejně byl její maskovací ohoz a ten super úkryt... Následovala ještě debata na téme jak strašně jsou mluvící stromy otravný a potom už se objevila babička Annie a zvala nás na svačinu. To jsme nemohly odmítnout!
15:45
Svačina! Tou opravdu nepohrdneme. Naše nohy jsou velmi rády, že chvilku, alespoň chvilku, zase sedíme. Když jsme dojedly, nechtělo se nám vstávat. Nechtělo se nám dělat nic. Přesto jsme se ještě na chvíli odhodlaly k tréninku.
A na konci trénování můžeme pravdivě prohlásit tři magická slova:
Umíme novou bitku!
Slavte lidi, fanfáry hrajte pro Flotilu, která se právě naučila těch pár úderů, protože to je zcela výjimečná situace. Možná, že bychom mohly uspořádat nějaký ten Duel of the Fans...
16:15
Konec tréninku. Jsme komplet oddělané a po pokusu o starou bitku na lávce, který nám velmi neprospěl, toho radši necháváme. Konečně zase chvíle relaxace.
Nějakou tu chvilku sedíme a ležíme ještě venku, nechce se nám do sychravého vnitřku baráku. Přesto jdeme po chvíli dovnitř a hrajeme ping pong bum. I když se záchvaty smíchu a srandou, bez obvyklého náboje a entuziasmu. Holt jsme to s tím trénováním trošku přehnaly. Trošku.
17:40
Činnost se sama od sebe zastavila. Ping pong bum ustal a Obi i Annie leží na podlaze, zatímco já sedím na židli. Nojo, to se hned pozná kultivovaný člověk! Následně se Annie vydává hledat ladičku na kytaru. My dvě setrváváme v duchaplném koukání do blba (ne, nedívaly jsme se na sebe), ale potom si Obi všimla krabice, se kterou jsme hrály. Byla od hry Chceš být milionář aneb 400 otázek z různých oborů. No dobře, to aneb tam nebylo. Ale Obi se toho chytla a vydala se hledat od této krabice i hru. Nakonec ji našla, stejně jako Annie našla ladičku. Byla šíleně rozladěná, dvě e (e1 a e2) zněly spíš jako septima než oktáva... no prostě šílené:-) Ale Obi četla otázky a já jsem odpovídala (to, že jsem se přitom dívala do správných odpovědí decentně pomlčím). Byla to směs naprosto jasných a všeobecných informací vedle naprosto debilních encyklopedických otázek, které neví nikdo. Dám příklad:
Kdo napsal Tři mušketýry? X Jaký je nejnižší bod USA?
No, posuďte sami...
18:15
Jdeme na zastávku, ještě debatíme o tom końském táboře a o ukecávacích akcích doma a potom už se loučíme. Byl to uspr trénink, těšíme se na další!
A hláška na konec:
Hladím kocoura Lorda, který patří babičce Annie. Obi se na mě podívá a konstatuje:
"Jak se to jmenuje?"
Milovnice koček zakročí proti oslovení "to".
"Ty mu řikáš to?"
"No dobře, nevim, jestli je to kočka... nebo pes!"
Tak ale teď už tedy opravdu konec a zase někdy příště!
Nezabme se!

Tréninky? Budou!

28. března 2008 v 17:04 | D.V. |  My a ti ostatní blázni
Tak jak jste si užili Velikonoce? Já perfektně, i když trochu hekticky. Ale celkově z toho mám skvělý dojem. Ale to je teď tak trochu nepodstatné a taky to trochu nekoresponduje s nadpisem, jak by mi jistě vytkl každý dobrý učitel češtiny.
Věc se týká tréninků a toho, kdy a jak budou od dubna až do prázdnin. Prázdniny budou tak trochu netypické, o čtrnáct dní delší, takže se to bude muset vyřešit až časem, ale prozatím budeme mít trénink zítra a potom každou volnou sobotu. Nevím ještě, jestli budu moct úplně každou sobotu, to asi ne, ale jak to půjde, tak to bude. To se docela i rýmuje, ne?
Takže se můžete těšit na nové zápisky z tréninků, možná časem i nějaké ty hlášky nebo vtipné momentíky a tak. Bohužel už to ale nejde napsat tak, aby to vyznělo stejně srandovně jako při akci. Ale každopádně tento trénink bude dobrý, jedeme na něj tři. Bohužel se naskytla komplikace, díky níž nemůže jet i Riki. Je to škoda, ale je to svým způsobem pravda. No, nebudu to tady rozvádět. Každopádně mám chuť udělat nový design, co vy?
Můžete napsat do komentářů, pokud se vám chce. Ale nebojte, tato aktivní nálada mě asi brzy přejde, takže myslím, že s novým designem to nebude tak horké:-)

Murphy&kolo

24. března 2008 v 8:16 | Annie |  Šerm a věci okolo...
Tak, pár řádků o zákonech schválnosti, tentokrát v souviclosti s 'cyklením' alias formou dopravy na trénink. Nemám náladu na nic vážnějšího, tak bude muset prozatím stačit tohle.
Když se oteplí, můžete vystřídat dopravu autobusem za takříkajíc vlastními silami.
Třeba si myslíte, že odpadne většina problémů se zákony schválnosti.
Některé vás už opravdu nepotkají, ale pár starých dobrých tu přece jen zbyde.
Ať se obléknete jakkoliv, vždycky je vám vedro nebo zima.
Pokud je venku kosa, zapomenete si rukavice, případně je cestou ztratíte nebo někam založíte.
To, že kolo nemá jízdní řád neznamená, že vám nemůže z kopečka ujet.
Tak, jako si autobus vybírá tu nejdelší trasu, aby mohl objet co nejvíce zastávek, i vy zvolíte tu nejzdlouhavější možnou trasu, po které naberete co nejvíce lidí, bohužel jen na řidítka.
Autobus občas někde zastaví. Vy také. Ve škarpě, ve stromě, v potoce…
K nim se ještě přidruží problémy všeobecné.
Pokud píchnete duši, vždycky je to napůl cesty mezi dvěma nejbližšími body, kam se potřebujete dostat.
Pokud zjistíte, že máte vypuštěné kolo, pak půl kilometru za vašimi zády leží vaše pumpička urvaná z háčku.
Pokud zjistíte, že stále ještě máte tachometr upevněný na řidítkách, nebojte se, už brzy se tento stav změní.
Máte-li dlouhé kalhoty, chytnete si je do řetězu.
Máte-li ohoz, který umožňuje(třeba i s pravděpodobností 0,00001%) zaplést se do řetězu, stane se tak.
Máte-li něco kratšího, co není technicky možné zaplést se do řetězu, chytnete do něj větvičku.
Není-li to technicky možné(např. jedete po městě po asfaltu ve vzdálenosti půl kilometru od nejbližšího stromu), větvička se na dané místo spěšně přemístí.
Pokud jí to trvá moc dlouho, řetěz vypadne a zamotá se sám od sebe.
Až sesednete a budete ho zkoumat, objevíte větvičku, která se tam právě teleportovala.
Jediný, kdo najede do zcela zjevné hluboké louže, jste vy.
Jediný, komu se na přejezdu zasekne přední kolo u kolejnice a kdo letí přes řidítka, jste vy.
Jediný, kdo najede do osaměle stojícího obrovského šutru přesně uprostřed cesty, jste vy.
Vždycky máte to nejpomalejší a nejméně odpružené kolo.
Kamarádi jsou vždycky rychlejší a později se unaví.
Pokud si jedou v klídku do kopečka a hvízdají si u toho, vy se za nimi plazíte kdesi v dáli a proklínáte patnáct let staré kolo.
Převody přehazují na opačnou stranu, než by měly.
Máte jich ovšem na kole celkem šest, takže se to snadno ztratí.
Smyk snadno dostanete i za těch nejlepších podmínek.
Pokud v dáli spatříte nějakou nepřehlédnutelnou překážku(např. velká papírová krabice) stojící osaměla na jedné straně cesty, můžete hýbat řidítky, jak chcete, ale vždycky to skončí čelním nárazem.
A ještě pár dodatků, pokud převážíte meče.
Double bývá obvykle delší, než kolo.
To znamená, že ať ho upevníte jakkoliv, vždycky bude někam trčet.
S půlmetrovým přesahem za kolo se nedá moc dobře zatáčet, pokud za vámi někdo stojí.
Single se většinou nechá přijatelně přivázat.
Přijatelně znamená, že se vám po třech minutách zaklíní do řidítek a můžete zatáčet jen na jednu stranu.
Terén cesty si ovšem zrovna teď vyžaduje tu druhou.
Pokud máte dámské kolo bez štangle, budete nejspíš zvyklí seskakovat bez složitého přelézání rámu.
Tento rám vám ovšem naprosto přesně nahradí single.
To si ovšem uvědomíte, až když uslyšíte nelibé křupnutí a odřete si nohu.
Pokud máte kolo s rámem, nic se ovšem neřeší.
Vezete totiž double.

Po Druhém rozpadu. Zase čtyři?

20. března 2008 v 13:13 | D.V. |  My a ti ostatní blázni
Jistě jste si všimli komentářové bitvy a velkého rozpadu Flotily, po kterém zbylo opět naše tříčlenné jádro. Průběh hádky vám snad ani nebudu líčit, můžete si to přečíst sami, je to docela kruté.
Na druhou stranu se ovšem začali o Flotilu zajímat jiní. Objevily jsme tu hned dva zájemce o členství ve Flotile. A alespoň jeden z nich to myslel vážně.
Darth Mullin a Riki - to byli hned dva zájemci, kteří se o nás zajímali. Odpověděl už sice jen jeden, ale zato víme, že to opravdu myslel vážně. Samozřejmě, byly bychom rádi, kdyby se mohl účastnit našeho polsedního březnového tréninku, kterému snad nestojí nic v cestě. Uvidíme.
Každopádně nám to tady nějak celkem chcíplo a o Velikonocích to tak ejště zůstane, prostě nebudu mít čas. Takže nějaký ten Velký pátek a tak tu nic nového nenajdete. Nicméně potom to tu zase rozjedeme, jen to bude svištět.
Činnost Flotily v měsíci březnu byla sice pozastavena, ale o to rychleji se rozjede v příštích týdnech. Tak si užijte Velikonoce, zdravím vás všechny, co to právě čtete a zatím se loučím ještě asi na těch pár dní vzácných prázdnin, které jistě všichni vítáme s otevřenou náručí...

Murphy&autobus

12. března 2008 v 13:25 | Annie |  Šerm a věci okolo...
Možná si myslíte, co to sem dávám out of topic, ale i tohle má s tréninky co dělat. Hlavně proto, že v zimě je dosti nepohodlné se dopravovat ty čtyři kilometry na kolech, zvlášť kvůli zimě a nesjízdnosti terénu(pokud to teda nehodláte brát po frekventované silnici, což my ne.) Takže pár zákonů o autobusech, začněme těmi všeobecnými:
Autobus má většinou na každém rohu jízdní řád. Smutnou skutečností však je, že podle něj nejezdí.
Doběhnete-li na zastávku na poslední chvíli, autobus zrovna pojede o dvě minuty napřed a vy spatříte pouze jeho mlhovky. (Je totiž hnusné počasí a další jede až za dvě hodiny)
Naopak, vydáte-li se na zastávku s půlhodinovým předstihem, aby vám autobus neujel, pojede tento s půlhodinovým zpožděním.
Pokud během čekání na chviličku odběhnete do trafiky patnáct metrů od zastávky, zrovna kolem projede autobus, přibrzdí, ale vidí, že nikdo nečeká, takže přidá plyn a na vás se opět smějí jenom mlhovky.
Potřebujete-li se autobusem naléhavě někam dostat včas, tak přijede se zpožděním, i když na zastávku přicházíte tak akorát.
Pokud si přečtete v čekárně jízdní řád a usoudíte, že máte ještě půl hodinky čas a můžete si pro něco skočit, byl to zastaralý jízdní řád.
Pokud si přečtete, že má jet až za hodinu, a po hodině se tam skutečně dostavíte, přečetli jste si jízdní řád špatného autobusu, který vás odveze někam do úplně háje, zatímco ten správný mezitím v pohodičce projel.
To ovšem zjistíte, až když do něj nastoupíte.
Nejbližší další zastávka je oproti ostatním neúměrně daleko.
A samozřejmě leží na trase, ke které by se ten správný autobus nepřiblížil ani na té nejnelogičtější objížďce.
Autobus v opačném směru před chviličkou projel.
Mobil jste nechali doma.
Rozprší se.
Zastávka nemá střechu.
Ostatní se vždycky dopraví tím lepším způsobem.
Pokud máte bágl, meč nebo nejlíp double, přijede autobus plný lidí.
Je v něm také zastoupena skupina teenagerů, kteří po vás divně koukají a případně dostanou záchvat smíchu.
Přijde vám trochu blbé vzít je tím mečem po hlavě.
Naopak, autobusy bývají občas skoro prázdné.
Ovšem to pouze zvyšuje koncentraci lidí, kteří na vás divně civí.
Na trénink se totiž nevyplácí jezdit v estetickém ohozu.
To ovšem znamená, že se na vás neustále upírají pohledy ostatních.
A zrovna jedete sami!

Dvacet způsobů, jak spáchat sebevraždu aneb jak naštvat Viki

4. března 2008 v 20:07 | Annie |  Flotila v jednotlivcích
1.)Položte jí ruku na rameno a opřete se o ní. (Je o hlavu menší než průměrný člověk, takže má tu ideální výšku.)
(Nemyslím si sice, že byste přežili první řádek, ale pokud ano, jsou tu další)
2.)Pomluvte anebo urazte francouzštinu, francouzštináře Danyho nebo Francii.
3.)Vychvalujte matiku a zvlášť ty úžasný výroky!
4.)Zeptejte se jí dvakrát za sebou, za jak dlouho zvoní.
5.)Pokud stále budete žít, obměňte na "kolik je hodin?"
6.)Prohlaste, že volleyball je ta nejlepší hra v galaxii(úplně stačí v Příbrami)
7.)Kupte si v automatu bílou čokoládu a jděte Viki na oči.
8.)Řekněte o něčem, co tvrdí, že je to naprostá kravina.
9.)Pohádejte se s ní(je jedno, zda-li máte pravdu nebo ne)
10.)Prohlaste, že trombón je pochybný hudební nástroj.
11.)Chtějte po ní pořád dokola zahrát na housle Polskou píseň (nebo cokoliv z jejího repertoáru)
12.)Začněte se s ní přít v oblasti hudby(nezáleží, o čem přesně)
13.)Když vás v infošce požádá o radu, tak se na ní vykašlete a prohlaste něco typu "to je přece jasné!!"
14.)Radostně jí sdělte, že je na suplech trojhodinovka matiky nebo fyziky s Heřmanem(apod.)
15.)Prohlaste o libovolné zpívané písničce, že není falešná (v 99% tam slyší falzet jak…)
16.)Odmítejte s ní komunikovat v hodinách angličtiny.
17.)Při tréninku na ní začněte řvát: "ale ta jednička tam nebyla! Nebyla!"
18.)Negativně zhodnoťte její double.
19.)Když vezme do ruky vaši kytaru a chce něco zahrát, prohlaste, že ji máte naladěnou. (Samozřejmě, takhle rozladěnou kytaru v životě neviděla!)
20.)Něco tvrďte a pak řekněte, že nevíte, proč.
A ještě jeden bonus, měl by mít ale spíš číslo 0,1) Pomluvte jí nebo jí z nečeh nepravdivě nařkněte!
Tak. Myslím, že neexistuje člověk, který by se mohl dopustit těchto dvaceti osudových chyb a stále by žil. Pokud se někdo chcete zabít, ale nevíte jak, vytiskněte si tyto řádky, najděte Victory a plňte řádek po řádku. Výsledek na sebe nenechá dlouho čekat;-)

Rozhovor s Darth Nemesis

3. března 2008 v 17:40 | D.V. |  Flotila v jednotlivcích
Tak zde uvádím interwiev s právoplatnou členkou Flotily, Darth Nemesis říkala jsem si, že by to mohlo být zajímavé...
D.V.: Jak dlouho už jsi ve Flotile?
D.N.: Od začátku její existence. Takže tak... od sekundy.
D.V.: O které z ér Flotily si myslíš, že byla nejlepší?
D.N.: Každá měla něco do sebe. Ale nej byla asi ta první, čtyřčlenná. Přece jen, starý dobrý časy...
D.V.: Jsi spokojená se svým postavením, nebo bys třeba chtěla někam výš?
D.N.: Někam vejš? To ani náhodou. Takže z toho asi vyplývá, že budu spokojená.
D.V.: Co bys na Flotile nebo jejích členech nejradši změnila?
D.N.: Aby se všichni a pravidelně účastnili tréninků a uměli to (odkašlá si). A asi trochu aktivnější Flotilu - větší účast na společných záležitostech, třeba i ten Flotilaweb tady tak trochu chcípe.
D.V.: A co tvoje role při soubojích. Měnila bys?
D.N.: Neměnila a kdybych chtěla, tak bych si stejně napsala choreografii jinak. To že chcípu mi nevadí. Aspoň nemusím číst závěr (smích).
D.V.: Chtěla bys, aby bylo ve Flotile více lidí? Nějací noví členové?
D.N.: Ideální počet je čtyři. Nebo pět. Takže klidně ještě někoho člověka - aktivní nová krev se vždycky hodí.
D.V.: Plánuješ v blízké budoucnosti další přechod k druhé straně nebo zůstaneš u Sithů déle?
D.N.: Noooo... To se uvidí.
D.V.: A jsi spokojená se svou mistryní?
D.N.: Jak bych nemohla bejt? To bych si nedovolila... Jo. Mě to nevadí, když na mě někdo řve.
D.V.: Myslíš si, že by z tebe byla dobrá mistryně?
D.N.: Ani náhodou! Chudák padawan...
D.V.: A jak myslíš, že bude vývoj Flotily pokračovat? Předpovídáš spíš rozkvět nebo blízký zánik?
D.N.: Může být hůř, může být líp. Pokud ostatní trochu zaberou, tak to bude v pohodě, ale... V současnosti nám to trochu upadá. Tak to tak udržujem v tom chátrání (smích).
D.V.: Tak dík za rozhovor a hodně úspěchů a postupů!
D.N.: Nemáš zač.

Původ a význam mojí přezdívky(jména nemůžu říct)

2. března 2008 v 20:59 | Annie |  Flotila v jednotlivcích
Darth Nemesis. Jak tohle jméno vlastně vzniklo? Co znamená? A jak moc na mě sedí?
V životě jsem neměla příliš mnoho přezdívek, a nikdy více než dvě současně, po většinu života jen jednu, která se jednou za cca 4 roky pomalu vyměnila za jinou. Poslední rok je výjimkou, mám tři. Ale stejně mi tak nikdo neříká, celá galaxie mě zná pořád jen jako Báru. Nemesis je vlastně předposlední vzniklá, a finální podoby dosáhla až naposled.
Tahle přezdívka se vzala už nevím z čí hlavy, každopádně to bylo o jedné volné hodině ve škole, kdy jsme s Flotilou (tehdy tuším ještě čtyřčlennou před vstupem Obi) hráli přehazovanou přes skříňky. Začaly se vymýšlet přezdívky podle destruktorů ze Star Wars a vznikly čtyři jména - Victory, Nemesis, Gloria a Imperial. Prvních pět minut jsem byla Imperial, ale pak se to nějak prohodilo a stala jsem se Nemesis. Čtyři přezdívky byly definitivně určeny, aby mohly postupně zaniknout. Když si vzpomenu, jak se Viki zpočátku její "nové jméno" (dneska už jí jinak neřeknu) vůbec nelíbilo a bránila se mu… no, nicméně se ujalo. Nemesis už ne.
Další oživení této přezdívky, která se uchýlila na nadpisy mého sloupečku v různých hrách, nastalo až s příběhem Jednorožci v Senátu. Tam se vyskytuje. Pořád to ale bylo jen oficiální jméno, přezdívka, kterou mě nikdy nikdo nenazval. A asi tomu už tak zůstane.
Definitivní úprava přišla až s nástupem nové čtyřkové Flotily. K Nemesis se přidalo Darth a celé jméno tak získalo dvouslovnou podobu. Co se ale nezměnilo, byla frekvence použití. Never. Annie mě občas nazve Adi, ale Nemesis mi snad nikdo v životě neřekl. Taky proto si ke článkům píšu druhou přezdívku.
A co znamená? Mám sklony si všechno idealizovat, a nejinak je to i s významem tohoto jména. To, jak si ho vykládám já, je tedy nejspíš pro ostatní naprosto nepochopitelné a nelogické. Ale začněme od začátku.
Nemesis, tak se jmenovala řecká bohyně pomsty. Trestala všechny lidi spravedlivě podle jejich činů, nebyla tedy vysloveně zlá. Uměla i pomáhat. No… nevím, jak mě vidí ostatní, ale tohle můj případ asi nebude. Když se ale před přezdívku přidá Darth, trochu to posune význam a už to sedí líp.
A teď moje hypotéza, jak jsem si jí vymyslela a stvořila já. V době, kdy přezdívka vznikala, jsem měla trochu jinou povahu a nedělalo mi problém při softbalu na celé hřiště hlasitě zhodnotit míč prolétávající těsně kolem naší mnou nenáviděné třídní takto: Kdyby jí to spadlo na palici, třeba by se jí rozsvítilo… Otevřený vzdor vůči učitelům, ze zásady nenošení domácích úkolů.. no, prostě jsem byla někdo, na koho budou učitelé ještě hodně dlouho vzpomínat(zvlášť někteří.) Teď už nemám problém s přehnanou reaktivností, spíš obráceně.
Nemohla by Nemesis znamenat hvězdu, která zazáří jasně na nebi jako supernova a pak zhasne? Někdo, na koho se nezapomíná, třebaže v tom ne úplně ideálním smyslu? Tohle je zastaralá hypotéza, dnes už dávno neaktuální, přesto jí sem uvádím. Teď si svoji přezdívku idealizuji(a hlavně sebe, protože tomu trošičku neodpovídám,) vím o tom, ale takováhle osobnost je Proxim, třebaže existuje jenom v Microsoft Wordu. Ale to už jsem se dostala zase někam úplně jinam.

Duel Of The Fates

2. března 2008 v 13:45 | D.V. |  Star Wars
Tak vkládám náš nejoblíbenější souboj. Je to pravděpodobně jeden z nejlepších, nejpropracovanějších a šermířsky nejlepších soubojů vůbec. Představuji vám Duel Of The Fates z Epizody 1!


Opravdu působivá hudba, do toho herecký výraz... Prostě dokonalost sama. I když své chybky by se tu také našly. Možná později...:-)

Murphyho zákony v šermu

1. března 2008 v 21:55 | Annie(Nemesis) |  Šerm a věci okolo...
Tak, mám sem něco přidávat, tak přidávám. Tentokrát malá sbírka schválností a nepřízně osudu, která vás může postihnout na úplně normálním tréninku. Vesměs je teoretická, vesměs podle skutečných událostí. Určitě to ale není ani setina, časem určitě přibude druhý díl ;-)
Murphyho zákony v šermu
Pokud začínáte, seženete si ten nepříšernější klacek v širém okolí.
Vaše zbraň se vám zlomí zásadně při jiné příležitosti než je souboj a to takovým způsobem, že si z vás kamarádi budou ještě rok dělat legraci.
Pokud si zlomíte zbraň, byla to vaše nejlepší.
Zahnuté, křivé či jinak nevhodné meče jsou nezničitelné.
Naopak vaše nejlepší zbraň dlouho nevydrží.
Bojujete-li venku, pak v té nejkrkolomnější otočce stoupnete do bahna a přerazíte se.
Bahno je zásadně pouze v místech, kterých se dotknete při svém pádu na zem.
Pokud uklouznete a ustojíte to, bylo bahno pouze pod vaší podrážkou.
Snažíte-li se rozbahněnému místu vyhnout posunutím pozice souboje o pár metrů dopředu, v několika krocích vzdálenost odcouváte.
Jediný, kdo si psího… produktu nevšimne a ve zpětném úderu naslepo do něj stoupne, jste vy.
Jediný, kdo uprostřed bitky neudrží meč a ten mu odletí rukojetí do něčeho nechutného, jste vy.
Pokud se snažíte nezranit svého soupeře, zaručeně ho plnou silou sejmete mečem.
Pokud ho chcete praštit, v životě se vám to nepodaří.
Pokud se pokusíte přeskočit vodorovný úder vedený na nohy, zaručeně se při tom opřete o váš meč zapíchnutý do země.
Jediný, kdo šlápne do díry v zemi se zásuvkou, jste vy.
Pokud se na celém tréninkovém placu vyskytuje jediný klacek, vy o něj při couvání zakopnete.
Pokud na tréninkovém placu žádný klacek není, při couvání zakopnete o něco jiného.
Pokud bojujete na golfovém hřišti a terén je dokonale hladký a bez klacků, při couvání si šlápnete na nohu.
Scénáře samy mění svoje stanoviště.
Ze scénářů se samovolně vymazávají jednotlivé sekvence.
Do scénářů se samy od sebe přidávají nerealizovatelné údery.
Scénáře se samy od sebe přepisují.
Scénář vám uletí i za naprostého bezvětří.
Pokud se ho rozhodnete honit, šlápnete do toho bahna, kterému jste se celou dobu tak pracně vyhýbali a rozplácnete se do krásného hnědého sajrajtu.
Pokud pojedete v zánovním ohozu, zašpiníte se jako prase.
Pokud si vezmete starší ohoz, zašpiníte se jako vepř.
Počet chyb v choreografii je nepřímo úměrný její obtížnosti a délce.
Jak měla být ta další obrana, vyčtete až z hvězdiček před očima.
Soupeř si totiž právě začal myslet, že to umíte.
Profi kryty jsou značně nepraktické.
Většinou ho vykryjete na poslední chviličku.
Následující úkrok s vysvobozením skončí utopen v bahně stejně jako vaše tvář.
Pokud ostatní předměty na tréninkové ploše můžou překážet, budou překážet.
Pokud nemohou, budou překážet také.
To ale zjistíte až v momentě, kdy budete ležet na zemi a počítat hvězdičky před očima.
Pokud vám soupeř v úderu plnou vahou nebude krýt a uhne, hodíte šavli.
Pokud vám to na pátý pokud vykryje, jak má, nebudete to čekat a hodíte šavli také.
Nikdy není tak špatně, aby nemohlo být hůř.
To si myslíte pokaždé, když se situace zhorší.
Vždycky může být hůř.
Vždycky bude hůř.
Nejhorší situace ještě nenastala.
Babička to sice s mečem vůbec neumí, dokáže být ale mnohem horší nepřítel než váš soupeř v bitce.
Babička většinou mívá po ruce plechový kýbl.
Plechovým kýblem je možné vzít někoho přes hlavu.
Počítat ty hvězdičky pořád dokola za chvilku omrzí.