Trénink - tvrdá práce, relaxace a 400 otázek z různých oborů...

30. března 2008 v 13:15 | D.V. |  Zápisky z tréninků
Tak jsme se po delší pauze vydaly na trénink. Počasí nám přálo, bylo teplo a svítilo sluníčo, zkrátka pravý začátek jara. Bylo to fajn, i když jsme domů dorazily komplet mrtvé. Asi jsme to kapku přehaly...
13:50
Přijíždí autobus na zastávku. Měl sice jet v 13:38, ale on jezdí v rozptylu plus minus čtvrt hodiny, takže nic neobvyklého. Nastupuji a tam už mě čekají Annie a Obi-wan, které vzorně sedí na úplně první sedačce. V autobusu jsme probraly koňský tábor, na který se chystáme všechny tři ject. Je sice ve Veselí nad Moravou, ale co, do Brna to je přece jen pár kilometrů a odtamtud už jen kousek, ne?
14:02
Jsme na místě! Jako vždy se tradičně přivítáme se štěnětem, které míjíme za plotem a potom už nás čeká babička Annie a naše zbraně a scénáře a začínáme trénovat. Jako první jsme si daly s Annie starou bitku. Pomaličku a jen tak na opáčko, protože hned jsem dosti nadšeně single odhodila a chopila se doublu, zatímco Annie a Obi šly proti sobe a dokoce už si proti sobě začínaly zvykat. Byla to přeci jen ještě trošku katastrofa, ale už se zlepšují... Potom jsme si řekly, že je na čase vzbudit novou bitku z jejího kómatu, v kteréžto podobě odpočívala v našich školou vymytých pilinách kdesi v dutině nad krkem. Teda to jsem se ale vyjádřila vzletně, co? Jednoduše to řeknu asi tak, že už jsme si novou bitku zase nepamatovaly, no!
Ještě nás ale čekalo překvapení. Obi hrábla do hlubin houpačky a vytáhla... copak? Scénář k nové bitce! SKoro měsíc tam ten už tak dost zdemolovaný papír ležel a byl vydán napospas povětrnostním a všem dalším vlivům! No uvidíte, co to s ním udělalo, protože ho vyfotím a adám ho sem. To si nemůžete nechat ujít. Málem jsme ho nerozložily, fakt jsem si připadala jako archeoložka, která našla pravěký, smrtelně důležiý a rozpadající se nález! Nicméně to pravděpodobně urychlí náš dobrý a už pár měsíců přetrvávající úmysl novou bitku přepsat...
No a pak už se trénovalo! S Annie jsme to zvládly dobře, tu naši část jsme svého času dělaly hodně a vyplatilo se to. Přestože se to neobešlo bez pár výpadků, dalo se říci, že to svoje umíme. A pak nastoupila i Obi. A taky šok, protože jsme si i pár úderů pamatovaly! Ale to opravdu jen pár. Přesto jsme to po několika přečteních zpuchřelého scénáře, který tím ještě víc zpuchřel, dokázaly zrekonstruovat. Zkoušely jsme samostatné sekvence, brzké nástupy a vypočítávání dráhy letícího singlu. Nakonec jsme byly schopné docela dobře dát novou bitku dohromady bez scénáře a kromě mojí otočky na druhou stranu (nojo, nojo, vím o tom) i celkem bez chyb. Jenže když se to jede rychle, je to docela fuška...
15:40
Bezmocně ležíme na zemi, houpeme se na houpačce nebo sedíme na stromě, protože nás nová bitka zcela vyčerpala. Annie se klátí na houpačce, Obi sedí v koruně (no, spíš na nejdolnější větvi kmene) stromu ve svém neonově modrém maskovacím oděvu a já se dohaduji se svojí padawankou o tom, jestli jí dovolím Obi zabít nebo ne. Kousek vám sem dám...
A: "Můžu jí zabít?"
V: "V mezích."
A: "Co to je v mezích?"
O: "Jakože jenom přizabít."
A: "Tebe neposlouchám."
V: "Jakože jenom přizabít."
A: "Aha."
O: "Vždyť jsem to říkala, ne?"
A: "A můžu na ní hodně agresivně útočit?"
V: "S mírou."
O: "Mě se nelíbí, jak se tady o mně mluví ve třetí osobě v mé přítomnosti."
V: "Ale ne, ty sji tady schovnaá v koruně stromu a odposloucháváš nás!"
Obi se začne šíleně klátit ve svém zářivě modrém ohozu za velice tenkým kmenem stromu...
Tak asi takhle vypadá rozhovor intelektuálů. Dobrý, ne? Nejlepší stejně byl její maskovací ohoz a ten super úkryt... Následovala ještě debata na téme jak strašně jsou mluvící stromy otravný a potom už se objevila babička Annie a zvala nás na svačinu. To jsme nemohly odmítnout!
15:45
Svačina! Tou opravdu nepohrdneme. Naše nohy jsou velmi rády, že chvilku, alespoň chvilku, zase sedíme. Když jsme dojedly, nechtělo se nám vstávat. Nechtělo se nám dělat nic. Přesto jsme se ještě na chvíli odhodlaly k tréninku.
A na konci trénování můžeme pravdivě prohlásit tři magická slova:
Umíme novou bitku!
Slavte lidi, fanfáry hrajte pro Flotilu, která se právě naučila těch pár úderů, protože to je zcela výjimečná situace. Možná, že bychom mohly uspořádat nějaký ten Duel of the Fans...
16:15
Konec tréninku. Jsme komplet oddělané a po pokusu o starou bitku na lávce, který nám velmi neprospěl, toho radši necháváme. Konečně zase chvíle relaxace.
Nějakou tu chvilku sedíme a ležíme ještě venku, nechce se nám do sychravého vnitřku baráku. Přesto jdeme po chvíli dovnitř a hrajeme ping pong bum. I když se záchvaty smíchu a srandou, bez obvyklého náboje a entuziasmu. Holt jsme to s tím trénováním trošku přehnaly. Trošku.
17:40
Činnost se sama od sebe zastavila. Ping pong bum ustal a Obi i Annie leží na podlaze, zatímco já sedím na židli. Nojo, to se hned pozná kultivovaný člověk! Následně se Annie vydává hledat ladičku na kytaru. My dvě setrváváme v duchaplném koukání do blba (ne, nedívaly jsme se na sebe), ale potom si Obi všimla krabice, se kterou jsme hrály. Byla od hry Chceš být milionář aneb 400 otázek z různých oborů. No dobře, to aneb tam nebylo. Ale Obi se toho chytla a vydala se hledat od této krabice i hru. Nakonec ji našla, stejně jako Annie našla ladičku. Byla šíleně rozladěná, dvě e (e1 a e2) zněly spíš jako septima než oktáva... no prostě šílené:-) Ale Obi četla otázky a já jsem odpovídala (to, že jsem se přitom dívala do správných odpovědí decentně pomlčím). Byla to směs naprosto jasných a všeobecných informací vedle naprosto debilních encyklopedických otázek, které neví nikdo. Dám příklad:
Kdo napsal Tři mušketýry? X Jaký je nejnižší bod USA?
No, posuďte sami...
18:15
Jdeme na zastávku, ještě debatíme o tom końském táboře a o ukecávacích akcích doma a potom už se loučíme. Byl to uspr trénink, těšíme se na další!
A hláška na konec:
Hladím kocoura Lorda, který patří babičce Annie. Obi se na mě podívá a konstatuje:
"Jak se to jmenuje?"
Milovnice koček zakročí proti oslovení "to".
"Ty mu řikáš to?"
"No dobře, nevim, jestli je to kočka... nebo pes!"
Tak ale teď už tedy opravdu konec a zase někdy příště!
Nezabme se!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama