Duben 2008

Jaro je tu...

29. dubna 2008 v 20:16 | Annie |  Zápisky z tréninků
Konečně se zase začalo oteplovat a naše zbíječky se začaly probouzet k životu. A právě proto je nejvyšší čas z našeho elitního ústavu vypadnout. A kam? Přece na trénink!
Ne, že by autobus byl nějaký naprosto pro přepravu nevhodný dopravní prostředek, ale má jednu obrovskou nevýhodu - jezdí si, kdy se mu zachce. Pro volnější tréninky je to tudíž naprosto nevhodné, neboť člověk musí neustále chodit za Viki a ptát se jí, kolik je hodin, aby mohl odhadnout, kdy jede autobus. A pokud se zeptáte více jak dvakrát za sebou, začínáte se pomalu ocitat v existenčním ohrožení.
V zájmu našich životů(dobře, Obi to nechává na nás a Viki se sama sebe neptá).... dobře, v zájmu mého života, jsme se rozhodly opět nasadit přilbu(naneštěstí ne jezdeckou, ale cyklistickou) a šlápnout do pedálů. Už mám za sebou první projetí trasy do Dušník, třebaže se nejednalo o trénink, a můžu podat hlášení.
První zpráva je možná dost překvapující, ale je to tak. Udělali nám objíždku. Aby jste pochopili, jak to myslím, musím vám nejdřív trochu popsat terén. Cesta štěrková a členitá, jak má správná polní cesta být, na kterou někdo vyklopil kopu jakési žlutozelené hmoty - mám podezření na seno - a zamezil tím projetí stardartní trasy. Zároveň jakýsi dobrodinec vyjezdil s náklaďákem cestu polem podél štěrkové cesty, takže konečně můžeme jezdit aspoň padesát metrů po rovné ploše! Takový luxus! Naštěstí mám nové kolo s odpruženou vidlicí, takže mě už problémy s překonáváním krátkodobějších výškových rozdílů nebudou tolik trápit. Ale ono se najde něco dalšího, to se nebojím.
Další zpráva, a tentokrát plně chvalitebná, je hrdinská záchrana mnoha byciklových duší aneb zaasfaltování nejhorších děr pod a kolem železničního mostu. Je to nesmírně šlechetné a chvályhodné, doufejme jen, že našim silničářskýcm přátelům nedojdou prachy.
Také už se mi podařilo dostat v jedné zatáčce smyk a vyflákat se. Tím jenom mohu potvrdit, že kopřivy už začínají růst a že naše drahá paní profesorka Blažková bude mít další materiál do poznávačky. I tráva je docela měkká a hebká, skoro jako z Kašmíru. To je dobré znamení. Příště už snad pojedeme ve třech, jinak asi Obi normálně zparníčkujeme. A taky vyzkoušíme choreografii Nové bitky z Nového papíru s urvaným rohem. To víte, nepřepisovala jsem ho já...;-)
Nezabme se!

UPP - Uctívači papírového parníčku...

29. dubna 2008 v 15:08 | D.V. |  My a ti ostatní blázni
Když si blog.cz vymyslel karmu, my si taky něco vymyslíme! Ptáte se, co to bude? Bude to nové světové náboženství. Nevzniklo jako reakce na karmu na blogách, ale je to přibližně na stejné úrovni.
Založili jsme kult Uctívačů papírového parníčku! Nyní vám zde uvedu něco o jeho vzniku a o tom, co musíte dělat, aby vás nestihla náhlá smrt, kterou na vás seslal Veliký parníček...
Co se týče historie, má ji tento kult velice pestrou. Jeho minulost sahá až do daleké třídy sekundy, kdy padla při hodině matematiky nezapomenutelná hláška p. prof. Bajera (čti Bejdžra): "Báro, neskládej si tam lodičky, vlaštovky ani letadýlka a počítej!" Vzápětí následovala tichá odpověď, ve které jsem se svojí kamarádky zastala a zároveň odpověděla místo ní. "Ale pane profesore, já si neskládám ani lodičky, ani vlaštovky, ani letadýlka! Já si skládám parníčky!"
To byla ale již dávná historie a tehdy jsme ještě netušily, že to bylo vlastně volání Velikého parníčku. To až nyní. Přesto budeme muset sáhnout opět do minulosti...
Na začátku školního roku 2007 - 2008 (ti jednodušší by napsali prostě letos, ale to bych nebyla já), už ani nevím, kdo to byl, zkrátka jsme postavily parníček. Malý papírový parníček z linkované A5 z nějakého sešitu. Tento sešit by měl být obřadně spálen, ale jelikož nevíme, který to byl, tak bychom musely obřadně spálit všechny, což by nebylo asi úplně ideáln, takže se spokojíme jen s parníčkem a s tím, že sešit holt bude nečistě naživu.
Ale protože jsme věděly, že kdybychom daly parníček do batohu, tak by se zcela znehodnotil, daly jsme ho do skříňky, které tehdy byly ještě normální a ne ty nové (!!). Umístily jsme ho nahoru na poličku, kde setrvával v klidu a zapomnění.
Potom nám dali nové skříňky a musely jsme přemístit všechno. I parníček. Ten dostal čestné místo na věšáku, které se ukázalo značně nepraktické, protože jsme si nemohly dát nikam bundu. Tak jsme ho daly znovu na poličku, která ovšem teď byla dole. Tam ležel pod hromadou učebnic v zapomnění znovu. Až dnes se ozval, když jsme ho našly. A pověsily znovu na čestné místo - místo našich bund na věšák. Tak začal kult klanění se parníčku...
A nyní pár pravidel:
Kdykoli jdeš do skříňky, nezapomeň se uklonit parníčku.
Pokleknutí na jedno koleno se cení.
Pokud zapomeneš, příště se musíš uklonit dvakrát. Pokud zapomeneš zas, umocni to číslo a tolikrát se ukloň.
Když se neukloníš, parníček na tebe sešle nějakou katastrofu.
Nikdy nesmíš zacházet s parníčkem sám, vždy s celým kultem uctívačů.
Parníček musí být postaven na vyvýšeném a čestném místě. Nejlépe když visí.
Parníček je posvátný a nic se mu nesmí stát.
Před prázdninami musí celý kult obřadně přemístit parníček na jiné kultovní místo, kde se mu i během prázdnin budou pravidelně klanět.
Parníček je tvůj školní ochránce, tak na to dbej a nedopusť, aby sešit, ze kterého byl parníček vyroben, byl obřadně spálen a vícekrát již neposkvrněn.
Pokud nevíš, který sešit to byl, spal obřadně všechny.
Tak to by bylo něco k začátku, určitě vás budu nadále informovat o činnostech kultu a dalších. Tak tedy, ať vám parníček požehná ve vašich školách a nedopustí, aby se vám něco stalo!
P.S.: Obi není ve škole, až přijde, musíme ji do tajemství kultu zasvětit.

Tak zase jedna novinka - kravinka

28. dubna 2008 v 19:42 Flotila v souhře s blogosférou
Tak blog.cz si zase vymysleli novou kravinku na blogy - karmu. Ukradli východním náboženstvím jejich tradici a od této chvíle jsou její autoři oni a bude se o ní hovořit jen v souvislosti s blogosférou. Doufám, že je vám to jasné!
Přesto to sem dávám, i když si myslím, že to je kravina... ale tak uvidíme, zda nám ty, kdož čteš tyto řádky zvýšíš karmu. jsem zvědavá, zda to zamrzne na 52, kdy 50 byl výchozí počet - to si taky zapamatujte, teď se nezačíná od nuly, ale zásadně od padesátky!! - a dva hlasy si dáme já a Nemesis.
No tak snad jsem vás tímto článkem moc nepohoršila, snad jsem jen trochu narážela na blogomanikay, kteří sedí a čtyřikrát denně přidávají na svůj blogííííííssek...
Já vím, že dneska je tu až moc negativních postojů a narážek (2!!), ale zas je tu nová rubrika a to se vyplatí!

Elita národa, naděje vlasti, nejchytřejší z nejchytřejších...!

28. dubna 2008 v 19:21 | D.V. |  Protest action
"Vy jste ti nejchytřejší z nejchytřejších! Ti budoucí géniové, vynálezci a Einsteinové! Vy jste se sem dostali, na tuto výběrovou školu!" Tuto slýchávám, jakožto studentka osmiletého gymnázia, už pátým rokem. Ale proč? Znamená to snad, že všichni ostatní jsou blbci? To, že ti, kteří nedělali přijímací zkoušky, nejsou chytří? To asi těžko...
Pocitu nadřazenosti se člověk neubrání. Všichni vám to vtloukají do hlavy, učitelé vám vykají... zkrátka oproti vrstevníkům se cítíte... no nadřazeně - jako lepší, chytřejší a starší. Pohrdání těch, co zůstali na základkách se dostaví záhy...
No řekněte, je tohle správné? Je pravda, že osmileté gymnázium mělo, má a vždycky mít bude lůepší výsledky, kolektiv a tak vůbec. I když to také neplatí samozřejmě stoprocentně! Přesto je tohle nesprávné. Vždyť to podněcuje hádky. Ale nic s tím asi neuděláme... Nenechme si to ale vtlouct do hlavy, aby nám sebevědomí přerostlo přes hlavu! I když jsme spolek inteligentních lidí, nemáme lepší známky, píle se totiž taky počítá. A ta už nám, za těch pět let chybí.
Takže se nenechme zmanipulovat a neshazujem ty, kteří se nedostali na výběrovou školu. To, že neudělali přijímačky neznamená, že jsou hloupější. ZKrátka neměli tolik štěstí jako my. Tak nám to prosím nevtloukejte do hlavy! Jsme sice asi chytřejší, než někteří jiní a jít na osmiletý gympl je řešení, jak si připravit dobrou cestu na školu, ale nepodněcujte hádky a spory mezi námi a základkami!
Přesto, když tak jdu po té chodbě a koukám na ty prváky, co tam jsou první rok, zatímco my už tam máme všechno promakané, vyzkoumané a nic nás nemůže překvapit...
Řekněme tomu ne!

Telepatie

22. dubna 2008 v 18:29 | D.V. |  Schopnosti
Jistě je všem známo, že každý rytíř Jedi i Sith ovládal telepatii. Pokud už to nebyla telepatie doslovná a precizní, tak alespoň dokázali naslouchat myšlenkám a pocitům druhých. tady vám chci ukázat, že telepatii můžete zvládnout i vy! Když se budete snažit, určitě se vám to podaří.
První telepatický pokus. Jdete-li po ulici a chcete, aby se před vámi jdoucí osoba ohlédla, co učiníte? Jděte s ní stejným krokem, tedy rytmicky, vykročí-li ona osoba pravou nohou, abyste vykročili taky pravou, zvedá-li levou, vy byste současně zvedli také levou nohu. Při tom rytmicky dýchejte a zírejte jí upřeně na záď hlavy s pevným přáním nebo rozkazem, aby se ohlédla. Výsledek vás hned poprvé překvapí.
Druhý telepatický pokus. Je již obtížnější. Požádáme nějakou osobu, aby usedla pohodlně na židli ve vedlejším pokoji a snažila se na nic nemyslit. Usedneme rovněž na židli a nyní rytmicky dýchajíce koncentrujeme se například na rozkaz, aby vstala a usedla na židli jinou, nebo aby svlékla kabát, otevřela dveře apod. Pokusná osoba je jakousi zvláštní neodolatelnou mocí nutkána k provedení našeho rozkazu. Po několika pokusech můžeme vyměnit úlohy, abychom se naučili být vysílateli i příjmateli.
Postavíme se zpříma za pokusnou osobu sedící na židli s uzavřenýma nebo zavázanýma očima. Vezmeme kousek čistého papíru, nakreslíme na něj jednoduchý obrazec, jako např. trojúhelník, čtverec, kruh apod. a rytmicky dýchajíce koncentrujeme se na obrazec s pevným přáním, abychom jej přenesli do vědomí sedící osoby. Pokusná osoba si uvědomí obrazec buď intuitivně, t. j. vyvstane v ní náhle představa například o kruhu nebo i jasnovidně, kdy vidí kruh zřetelně svým vnitřním zrakem. Pak můžeme přistoupit k obrazcům složitějším, napsaným slovům nebo větám.

Třetí telepatický pokus. O existenci telepatických jevů se sami můžeme přesvědčit pokusem: Pokusné osobě zavážeme oči, usedne ve vedlejším pokoji ke stolu, dáme ji tužku a papír s tím, aby po daném znamení nakreslila obrazec, který prvně přijala. Vysílatel kreslí na vlastní papír v první místnosti čtverec, kruh, hvězdu, ptáka, květ, stůl apod. Obě kresby se pak porovnávají.
Můžete to zkusit a když budete trénovat, tak uvidíte, že to ve vás dříme. Chce to jen přijít a tyto schopnosti probudit. Pak vám již neschází nic k tomu, abyste se stali mocnými a mistry...

Tráva neroste, enem za vodú...

22. dubna 2008 v 16:59 | Annie |  Překážky tréninkových placů
Omlouvám se. Za svou nechuť cokoliv dělat, za svůj odpor přidat sem třeba jediný komentář, natož článek. Nějak jsem dlouhodoběji ven z nálady a flotilaweb odešel kamsi na vedlejší kolej. Nějak mi nejde prostě sednout k počítači a napsat článek. Nevím, o čem. Nevím, jak. A ani nevím, proč. Každopádně Victory tak dlouho buzerovala, připomínala a přesvědčovala(svým specifickým způsobem, žádnou diplomacii za tím nehledejte), až mě dokopala k napsání pár odstavců. Nutno říct, že celý proces trval déle než týden. Nějak ztrácí vliv.
Tráva
Tráva je, jak známo, v těchto českorepublikových končinách poměrně dosti frekventovaným povrchem planety Země, ačkoliv je v poslední době stále více vytlačována asfaltem, betonem a odpadky. Stejně si ale myslím, že pokud půjdete na vesnici na procházku, alespoň na kousíček trávy narazíte.
Tráva může mít mnoho podob, mnoho barev a mnoho fyzikálních vlastností. Do dlouhé trávy se vám můžou zamotat nohy, na mokré trávě uklouznete, o drny trávy můžete zakopnout. To je jen taková malá ukázka, zajisté má tento zelený sajrajt mnohem více podob.
Proč říkám sajrajt? Ano, tráva je zrádná. Naneštěstí je to natolik frekventovaný povrch, že pro (ne)normálního člověka, jako jsem já, je velmi obtížné se tomuto povrchu při šermu vyhnout.
Někteří jistě namítnou, že je tráva vlastně docela dobrým a příjemným povrchem - žerou jí koně, méně se jim na travnatém terénu ničí kopyta a nic se nevyrovná cvalu po louce. S tím já plně souhlasím, letět na plnokrevníkovi po sytě zelené trávě do dálav je neskutečně nádherný pocit. Ale při SW šermu se koně obvykle tréninků neúčastní.
Není tráva jako tráva. Ta, na které šermujete, je vždy olivově zelená až žlutá, obsahuje nápadné množství drnů, které se ovšem samy od sebe mění v bahno. Dále se vyznačuje neúnosně nepatrnou délkou, obdivuhodnou řídkostí a nápadně vysokým výskytem různých klacíků, hrabiček a podobných předmětů. Prostě toho, co se vám zapíchne do nohy; lhostejno, že jste ještě před chvílí měli botu.
Tráva, na které cváláte s koněm, bývá různá, ale povětšinou šťavnatá, sytě až neonově zelená, dlouhá tak akorát a krásně měkoučká. Prostě k sežrání. Bohužel, leckterý kůň si tento fakt uvědomuje také. Pak je dobré vozit si s sebou bičík a vteřinové lepidlo.
Jaký je tedy můj závěr? Cválejte s koněm po zahradě mezi stromy a houpačkami a choreografie nacvičujte uprostřed odlehlých plání!

Smůla, liják, zima, rýma...

19. dubna 2008 v 12:35 | D.V. |  Zápisky z tréninků
Tak jsme dneska chtěly vyrazit na trénink. Zase jednou po měsíci si zopáknout to, co už umíme, něco vylepšit, něco přidat, něco vymyslet, pobavit se a zahrát si pingpong bum. Bohužel pro nás ale leje jako z konve už od rána. Je to docela pech, protože další trénink je v nedohlednu a asi to do něj stihneme všichni všechno zapomenout. Dalším faktorem je docela pekelná zima, do které se snám ještě s deštníkama v ruce šermovat jít nechce. A ten poslední důvod je nachcípaná Nemesis, která dostala rýmu jako trám, protože byla dopoledne na burze minerálů (kdybych měla čas, tak jdu taky, ale bohužel zase smůla) a zmokla, takže teď v jednom kuse smrká.
Každopádně jsme se rozhodly si alespoň trochu vynahradit to fajnové odpoledne, co jsme si naplánovaly, a tak odpol zapaříme multiplayer Age of Empires Conquerors. Pokdu to někdy znáte, tak hrajeme dvojku, tu krásně a úžasně neprostorovou a nepropracovanou! Ať žije!
Takže litujeme, ale tentokrát příjdete o něco i vy. Byl by tady totiž zápisek z hrozně prima tréninku, ale takhle tu nebude nic. Předpokládám totiž, že se bez mých keců o ničem alespoň nějaký čas obejdete, takže report z pařby AoE nebude!
Tak si dovolím tentokrát změnit naše heslo na kapku aktuálnější verzi a to hned dvě, můžete si vybrat:
Nezmokněme! a nebo Nenastydněme!

Asi se naštvu... neboli pech je prostě pech a my zrovna jednoho takového máme!

15. dubna 2008 v 17:58 | D.V. |  Flotila v civilu
A je tady první čára přes rozpočet. A nejen jedna. Náš úžasný tábor, na který jsme plánovaly a organizovaly jet a nakterý už Obi jako první a zatím jediná aktivistka poslala přihlášku, se nekoná. Milá vedoucí dostala bezvadnou nabídku, aby jela obsedávat Frísiany či co a klíďo si tábor zrušila! No to je teda úroveň, co? Momentálně intenzivně pracujeme na hledání něčeho náhradního a alespoň částečně vyhovujícího a ne putovního a ne s tématem indiáni, prosím, jen to ne!
A další čára přes rozpočet byl plánovaný trénink na Svátek práce neboli 1. května. A já nemůžu! To bych teda fakt... docela mě to naštvalo a s tím táborem dohromady obzvlášť. Ale asi pojedem teď v sobotu (snad!!), takže aspoň nějaká útěcha. Jinak máme novou počítačovou mánii - po StarStable je to Age of Empires Conquerors multiplayer, které se nám podařilo zprovoznit na dvou počítačích Nemesis! Tak zítra jdeme pařit, už se všichni těšíme!
No nic, tak jsem vám sem napsala něco z posledních událostí, které se nám odehrály v civilu, abyste o nic nepřišli. Tak vám přeju, aby vám nezrušili tábor a nezabte se!

Koňský tábor aneb to bude zase action!

12. dubna 2008 v 11:23 | D.V. |  Flotila v civilu
Tak už to máme skoro jisté, od 10. do 17. srpna celá Flotila unikne typickým prázdninovým nudám na koupalištích, rodinných dovolených a tak podobně. A jakto? Jedeme společně na koňský tábor do Veselí na Moravě! Nebo možná že se to jmenovalo nějak trošku jinak, ale nevadí...
Bude to nesporně velice zajímavá akce. Obi, která z nás jezdí nelíp si bude někde skákat přes překážky, Annie si bude někde cválat v přírodě a to přestože na koni půl roku už neseděla a já, která jsem nikdy pořádně jezdit neuměla a cválala jsem jednou v životě... No nevadí;-)
Ale rozhodně to bude zajímavé a to nejen z toho důvodu, že nás tam celkem bude pět a my zabereme už celkem tři místa. Takže uvidíme, koho tam budeme mít ještě navíc. Pokud to bude někdo nesnesitelný, arogantní a tak, tak nemá šanci a pokud to bude někdo v pohodě, tak to bude super. No prostě super! A vzhledem k tomu, že tam mají jednoho koně neobsednutého, tak jsem zvědavá, kdo tam na něm bude trpět. Já doufám v nějakého malého poslušného koníka, na kterého bych nasedla i bez štaflí...
Zkrátka tahle akce bude nezapomenutelná. Asi tam vezmu foťák, abych to všechno zdokumentovala a určitě po táboře dám vědět, jak to dopadlo, protože to bude stát za to! Jak znám tyhle akce, tak to bude nej týden z prázdnin, co by vůbec mohl být! Všichni se těšíme na prázdniny a s koňmi a celou Flotilou obzvlášť!
Tak naše heslo bych mohla upravit trošku jinak, ale myslím, že bude aktuální i v klasickém tvaru:
Nezabme se!

Středověká mapa k pokladu... neboli scénář k nové bitce

10. dubna 2008 v 11:14 | D.V. |  Naše choreografie
Tak tady vidíte, jak vypadá scénář k nové bitce po tom, co jsme ho nechaly v houpačce. Byl asi tak... několik týdnů vystaven povětrnostním a povodním (atak se to asi neřekne) vlivům a takhle teď vypadá. Je to skoro jako pravěká mapa k pokladu a když jsem se to snažila rozložit, tak jsem fakt měla pocit, že dělám archeologický nález. Ale už jsem to opsala (jen tomu papíru chybí roh, takže - problém), takže tohle si dáme do muzea...

Typy na cvičení dovednosti

8. dubna 2008 v 15:11 | D.V. |  Technika a styl
Tak tentokrát zase něco o stylu, momentálně technik. Zde se dozvíte, jak můžete cvičit techniku a styl šermu, abyste skutečně šermovali jako praví rytíři, co rytíři - mistři Jedi. A jak ? Jednoduše - bez choreografií a dokonce i bez protivníka!
1. Strom
Toto cvičení se dá dělat i sólově. Nacvičujete si zde perfektní útoky, kterými napadáte svého životně nebezpečného protivníka - strom. Dá se na tom docela dobře cvičit útočné freekvence a když není živý protivník s mečem v ruce, rozhodně to není k zahození. Nevypadnete ze cviku. Navíc strom na vás nepozorovaně nezaútočí, neflákne vás přes ruku, nesplete pořadí úderů... No řekněte, není to skoro lepší, než bojovat s člověkem?
2. Postřeh
Toto cvičení bylo u nás svého času velice populární. Spočívá v dostatečném množství tenisáků nebo míčků podobné velikosti, protože s menšími se špatně pracuje, pokud se to ještě nezkoušelo. Někdo tzv. "nadhazuje" směrem na druhého, který mečem ukázkově míček odrazí, ideálně zpět do rukou útočníka, avšak platí i odražení stranou, popřípadě ale ne tak dobré uhnutí. Pokud jste zasaženi, smůla. Je to cvičení na postřeh a perfektnost krytů, trénujete obranu a rozhodně to prospívá. Když se toto cvičení zvládá dobře, může se zvýšit frekvence hodů nebo změnšit velikost míčků. Podstatné je ale to, abyste to odrazili opravdu regulérními kryty, ne jako baseballovou pálkou! Taky by se ten druhý měl trefit alespoň přibližně na vás, protože odrážet míček, který mi letí dva metry nad hlavou je tak trochu samoúčelné... Zkuste si to. Je to totiž těžší, než se zdá...
3. Sekvence
Tento styl cvičení spočívá v opakování jednoduché sekvence, ve které se ideálně vystřídá většina základních úderů a krytů na obou stranách. Neustále se opakuje, nejlépe s nějakým spoujícím prvkem, aby se nemuselo začínat pokaždé znovu, a to pokaždé v rychlejším arychlejším tempu. Pokud se zvládne celá sekvence staticky i ve vysoké rychlosti, připojí se i pohyb celé bojující dvojice. Obránce couvá, zatímco útočník ho zatlačuje a postupuje. Zde se cvičí již celková sehranost bojovníků a perfektní útoky i kryty a obraty.
4. Otočky a půlotočky
Toto je již složitý typ cvičení a to jak pro obránce, tak pro útočníka. Potřebujete na něj již schopného protivníka a trénujete útoky z otoček a půlotoček, dynamiku (postup a ústup) při souboji a zároveň improvizaci. Spočívá to v tom, že zasypáváte protivníka namátkou různými údery, které vás zrovna napadnou, ale podmínkou je, že musí být z otočky nebo půlotočky nebo jiného akrobatického prvku (př. salto, přemet, to přece zvládne každý, ne?;-) Útočník by měl postupovat a údery by neměly být pravidelně stejné po sobě a mělo by jich být zahrnuto co nejvíc, aby se procvičily opravdu všechny zóny. Regulérnost útoků a krytů už je snad pravidlem, ne? Je to někdy docela dost těžké, než se toto cvičení zvládne, ale určitě je velmi, velmi užitečné. Nemělo by dojít k zastavení nebo přerušení útoku a útočník by měl ideálně zahnat obránce někam do kouta, kde se role mění. Je otížné toto cvičení zvládnout, ale jde to.
A když zvládnete všechny cvičení? Je z vás perfektní šermíř a hurá do vlastních choreografií!

Stromy

7. dubna 2008 v 22:13 | Annie |  Překážky tréninkových placů
Všímáte si, kdy píšu tenhle článek? A všímáte si, kdy jsem psala ty ostatní? To ale umím hospodařit s časem, co? No nic. Tentokrát tu mám další téma, a snad trochu obecnější než ty předchozí. Stromy.
Hned na úvod musím říct, že stromy jsou při šermu elementem jednoznačně negativním. Není příjemné zacouvat do větviček, není příjemné si přerazit meč o strom, není příjemné si vypíchnout oko o větev. A není příjemné o nějakou větev zakopnout, případně si ji vrazit do nohy. Tolik k výčtu těch pozitivnějších věcí.
Pokud je na tréninkovém placu jeden, či dva stromy na kraji, případně je-li plac stromy ohraničený, závisí kvantita problémů na velikosti volné plochy a choreografiích. Existují takové, které se pohodlně nechají i v plné rychlosti šermovat na ploše dvakrát dva metry a, ač plné akrobatických prvků a otoček, jsou víceméně statické. A pak existuje druhý typ bitek(že, Obi?) Ačkoliv je možno se při tréninkové rychlosti vejít taktéž do prostoru dvakrát dva metry, v plné rychlosti se bitka roztáhne… no, klidně i přes půl zahrady. Záleží na tom, jak moc vám soupeř zdrhá. Třetí typ, psaný vyloženě na překonání určité trasy, je sice obtížnější sestavit, ale vypadá o to efektněji. Pokud neskončíte ve stromě.
Výhody: Jako jedinou výhodou stromů(a to vyloženě sezónní) shledávám v létě stín a na podzim případně občerstvení v podobě (ne)zralého ovoce. Pokud se ovšem nějaké na stromě vyskytuje. Z mimo-šermovacích aktivit lze ještě přidat lezení po stromě, úkryt(nejlépe, máte-li zářivě modrý ohoz), místo, kam se dá přidělat houpačka(případně dvě) a místo, kam můžou sedat ptáčci, aby nám mohli zpívat. Je přece jaro, ne?
Nevýhody: Velmi rizikový faktor při šermu - zničení meče, zničení sebe sama, zničení stromu viz výše.
Opět fotka přímo závratné kvality, to víte, nefotila jsem ji já:-D Holt ten protivnější strom na žádné fotce nenacházím, takže se budete muset spokojit s tímhle javorem a naší druhou houpačkou. Abyste pochopili, to lano vede nahoru na jednu rozviklanou, suchou a praskající větev.

Dřevěná pagoda

6. dubna 2008 v 22:04 | Annie |  Překážky tréninkových placů
Jak bylo uvedeno pár článků zpátky, náš tréninkový plac v půlce přetíná lano, na kterém je zavěšená pneu-houpačka. rohujeme v 90% na jedné půlce, ta druhá přichází na řadu až v v případě… poněkud rozrytého povrchu té vhodnější. A nebo, pokud jedu s Obi Starou bitku, ve které mi vždycky zacouvá pod lanem až někam do Prčic.
Na té lepší půlce se jednoho krásného dne objevila dřevěná pagoda, metr krát metr, vysoká zhruba metr a půl, a kde asi? Přímo uprostřed! Na všechny strany z ní trčely přečuhující polena a k tomu jsme se z důvodů horkého léta 2007 venku pohybovaly pouze ve sporém oblečení. Snad nemusím říkat, že výsledkem kolize nohy s pagodou byly nepěkné škrábance a odřeniny. Naštěstí se tak stalo pouze párkrát a to vždy mimo trénink.
Po prvním dešti se na vrcholku pagody objevil plech, překrývající dřevěné monstrum a dokreslující už tak velmi vábný vzhled. Přineslo to s sebou jednu výhodu - z vršku konstrukce se stala odkládací plocha pro nejrůznější věci. Bacha na vítr.
Naneštěstí(a nebo to byla obrovská klika?) na podzim pagoda navždy zmizela, její existenční pouť skončila na naší cirkulárce a později v kotli. Popel byl vysypán do popelnice a ta odvezena popeláři kamsi do pryče. Tudíž neexistuje ani žádná dokumentace, protože v té době se žádná fotka z tréninku nepořizovala. Nebo bych spíše měla říct: žádné regulérní tréninky nebyly? Ale úplně jsme se s Viki neflákaly, to zase ne;-)
Výhody: Odkládací plocha, zdroj zábavy, vítaný zdroj stínu(v létě), překážka, na které šlo cvičit vyhýbání se s kolem různým předmětům…
Nevýhody: Neefektivně využitý prostor uprostřed tréninkového placu, riziko odřenin, místo, kam zapadne tenisák a už ho v životě nevyndáte…

Vlezlý kocour bez pudu sebezáchovy

5. dubna 2008 v 22:28 | Annie |  Překážky tréninkových placů
Někdo by mohl říct, že kocour při šermu nebude vůbec žádná překážka - vždyť které zvíře by se dobrovolně přibližovalo k takto nebezpečným osobám? A přece se mohou najít výjimky.
Moje babička (ke které jezdíme na zahradu trénovat) má kocoury dva, a každého úplně jiného. První, Klobása, je líná koule celý den se povalující na topení a vstávající pouze tehdy, když se jde nažrat, případně vyvenčit. Nemá rád cizí lidi a pouze v případě, že se některý otravný člověk příliš přiblíží, využije svůj kočičí dar zmizet v několika vteřinách. Snaží se totiž co nejrychleji dostat na jiný, klidnější radiátor.
Druhý kocour je přesný opak. Je černý s bílými tlapkami a krkem, honosí se jménem Lord a také svojí neuvěřitelnou vlezlostí. Houpu se na houpačce. Co udělá Lord? V klídečku mi vleze do cesty a donutí mě zastavit, protože jinak bych ho sejmula, načež mi s pro mě fascinující samozřejmostí vleze na klín a chce hladit. Nedělá mu problémy sednout si před kolo auta a dožadovat se misky mléka, ani začít se ovíjet kolem nohou člověku nesoucímu plnou náruč zatraceně těžkého nářadí. No nezabili byste ho?
Jedu na kole zahradou a hledám babičku. Lord mi doběhne před přední kolo a během okamžiku se před něj posadí. Chce pohladit. Pevně stisknu brzdu a následuje nádherný let zakončený už ne tolik nádherným pádem na zem. Letím vzduchem a těsně míjím kocoura, který se na mě láskyplně dívá. Hvězdičky se pomalu vrací zpět na oblohu a mozek se probírá z transu. Slyším u ucha ono nepřeslechnutelné 'mňau, mňau…' a ucítím chlupy na tváři. Kocour mi naprosto suverénně vyleze na záda a mňouká mi do ucha. Chce pohladit. No nezabili byste ho?
Samozřejmě, nezabili. Takovému milému a bezelstnému stvoření totiž každý rád uhne z cesty, kdo by toho ubohého kocourka přejel? Nebo po něm hodil motorovou pilu? Co vás to napadá! Lord na to zřejmě spoléhá, protože občas je schopný zajít i do křížení cest, které bych označila za nemožné. Naštěstí se nám při šermu ještě pod nohy motat nezačal, ale pokud by se někdy rozhodl svůj zvyk změnit…

Festival Fantazie 2008

5. dubna 2008 v 11:01 | D.V. |  Cony a akce
Stargate, Star Trek, Star Wars, Pán prstenů, Harry Potter, Červený Trpaslík, J.Cimrman: to je pouze zlomek toho, co vás čeká na festivalu plném zábavy. Filmy, seriály, TV dokumenty, hry a turnaje všeho druhu, divadelní a šermířská představení, koncerty, soutěže, besedy, přednášky a mnoho dalšího. FESTIVAL FANTAZIE, pořádaný občanským sdružením SFK Avalon již od roku 1996, je určen všem, kteří rádi popustí uzdu své fantazii.

Přijeďte do Chotěboře strávit první prázdninový týden s fantazií a fantastikou a odvezte si spoustu nezapomenutelných a neopakovatelných zážitků. Přihlaste se na místě nebo předem s výhodami. Nečekejte a naplánujte si svou doslova FANTASTICKOU DOVOLENOU už teď!
A tady něco málo k organizaci...
1. K účasti je výhodné se přihlásit předem (kvůli výběru ubytování), ale není to nutné, stačí i jen přijet na místo, kdykoliv v průběhu akce. Recepci najdete první pátek v Sokolovně, ostatní dny v kině v Tyršově ulici. Účast se řídí pravidly a jejich nedodržení znamená vyloučení z účasti, i trvalé.
2. Při přihlášení předem a platbě vybraného vstupného a služeb do 31. 5. je podstatně nižší vstupné. Odhlášení je možné, zde najdete storno podmínky.

3. FESTIVAL FANTAZIE je určen komukoliv, v jakémkoliv věku, i rodinám. Děti 0-9 let (s rodičem) zdarma. Děti 10-14 let (s rodičem, starším sourozencem nebo příbuzným), senioři nad 65 let a držitelé průkazů ZTP poloviční vstupné. Účastníci jsou povinni nosit viditelně vstupenku.

4. Poskytujeme ubytování v hotelech, ubytovnách, internátech, ve třídách na lůžku i ve vlastním spacáku. Výhodné je přihlásit se předem, ale ubytujeme každého, blíže nebo dále od akce. Při přihlášení předem poskytujeme i celodenní stravování. Na místě je občerstvení, bar je otevřen po celou dobu trvání hlavního programu.

5. Z Plzně 27. 6. ve 14 hodin za 120,-, přes Prahu (autobusové nádraží Černý Most) v 16 hodin vypravujeme speciální (označený) autobus na FF. Další autobus na FF jede z Prahy 27. 6. v 18 h za 120,-. Další dopravní možnosti a parkování na FF viz doprava.

6. Program je bohatý - počítačové a stolní hry, stovky filmů, seriálů a TV dokumentů, besed a přednášek na různá pestrá témata (mimo jiné Pán prstenů, Harry Potter, Zaklínač, Star Wars, Star Trek, Stargate, Duna, Červený trpaslík, Buffy a Angel, Jára Cimrman apod.). Program není jen pro zapálené fanoušky, ale pro každého. V programu není jen sci-fi, fantasy a horor, ale i historie a mytologie, kosmonautika a moderní technologie apod. Program běží v několika programových liniích současně, od rána do noci, deskové a počítačové hry až do 4 ráno.

7. S sebou si vezměte občanku, hygienické potřeby, a lidé se spacáky přezůvky. Předem přihlášení také výtisk automatického potvrzení přihlášky a potvrzení o platbě.

Ano, je zde opět tato skvělá akce a určitě stojí za to tam jet! Tak neváhejte!

'Houpací gilotina'

4. dubna 2008 v 23:26 | Annie |  Překážky tréninkových placů
Představte si tréninkovou travnatou plochu na zahradě velkou jako Sus scrofa f. domestica (vepř domácí - pozn. autorky) a rozlehlou tak, že se na ní občas dala hrát kopaná. A představte si, že jí v půlce protíná provaz nad zemí a na něm visí na čtyřech lanech… pneumatika od traktoru. Rozběhnete se, skočíte, a pak zbývá už jen uširvoucí jekot a chytání se prokluzujících lan. Ostatní totiž různě tahají za provaz a pokud jsou alespoň trošku synchronizovaní, můžete při dobrých povětrnostních podmínkách opisovat dokonalé půlkruhy kolem různě kmitajícího nosného lana. Tak tohle je naše houpačka, jinými slovy také 'houpací gilotina' podle zákonů setrvačnosti házející vás na postranní lana nejlépe krkem.
Houpačka se - jak už to chodí - nachází uprostřed placu, dovolila bych si říct, že na pár centimetrů přesně. Prostě tak, aby se o ní člověk zabíjel, ať už je kdekoliv. Ještě že je z gumy a ne např. ze dřeva či železa, to by už hezkých pár mečů utrpělo existenční ztráty a ani naše pozadí (ano, houpačka je vždy v přesně spočítané výšce nezávisle na počasí a výšce člověka, který k ní couvá) by neušlo výraznějších škod.
Je to asi překážka dost unikátní, ale stejně sem vypíšu plusy a mínusy. Pochybuji sice, že by ještě někdo měl na zahradě takový pneu-unikát jako já (i když zahrada moje není, ta houpačka jo!) takže nějaké rady trochu postrádají význam.
Výhody: Zábava - houpání; odkládací plocha pro choreografie a bundy, případně meče; houpání v mezích - nenáročná odpočinková činnost…
Nevýhody: Překážka; pokud se někdo houpe a vy šermujete o kousek dál, zaručeně budete sundáni, nebo o ni přerazíte meč; rozptylovací podnět (Obi, pořád se houpající a nutící nás kličkovat okolo této smrtonosné zbraně); místo, kde lze zapomenout scénář (Viki, vyfoť ho a dej to sem, stojí to za to!); případné vyřazení z bojeschopných po sundání pneumatikou…
Hledala jsem nějaké foto, kde by byla houpačka zachycena pokud možno celá, ale ne a ne nic objevit. Nakonec sem dávám jedno dost… nepříliš kvalitní foto, no jo, holt se mi nechtělo na úpravu rozměrů fotky zapínat photoshop (a čekat dvacet minut, než se načte), takže zmenšeno ve starém dobrém photo editoru. Omluvte kvalitu.
Asi, až zase někdy pojedu do Dušník, vyfotím lepší fotku, která záhy nahradí tuhle. Nic lepšího zatím nemám k dispozici.

Úvod do problematiky

3. dubna 2008 v 19:25 | Annie |  Překážky tréninkových placů
Už je to dost dlouho od mého posledního updatu, co sem dávám další článek. Dlouhá pauza je způsobená jednak nedostatkem času a jednak nevědomostí, co sem přidávat. Tak jsem se rozhodla založit novou rubriku, která se okrajově dotýká našeho (pa)šermu, a začít opět přidávat články častěji. V krátké době by tu měly začínat přibývat různé rušivé elementy a překážky, které vás mohou při trénincích potkat, a mám na mysli hmotné překážky přímo v terénu, kde trénujete. Jen tak, co mě z hlavy napadá a postupně přibude:
Houpačka
Vlezlý kocour bez pudu sebezáchovy
Dřevěná pagoda
Stromy(obecně)
Nekvalitní tráva
Loď opřená o strom
Kůlna
Hyperaktivní babička (o pudu sebezáchovy se radši ani nezmiňuji)
Záhonky
Samozřejmě to není vše, čeho se (dobře, časem) dočkáte. Jenže si na všechny ty věci nevzpomenu teď hned. Ale pokusím se na každou napsat krátký až středně dlouhý článek, včetně možného řešení a ideálně i fotky. I když většina těchto překážek je až na výjimky spíš k smíchu, než k pláči;-) Celá rubrika se tedy spíš vyvine jako polofraška, než jako literatura poučná. Většina 'našich' rušivých elementů je totiž dost unikátních, ale pokud máte své zkušenosti, klidně můžete psát do komentářů. Nepohrdnu;-)