Červenec 2008

Badminton versus šerm?

23. července 2008 v 15:13 | D.V. |  Šerm a věci okolo...
Jak už zde bylo řečeno, byly jsme já i Annie pryč. Co jsme dělaly, to nikoho nezajímá, ale během našeho pobytu mezi několika kamennými stěnami, loukami a lesy jsme se uchýlily k našemu oblíbenému sportu zde - k badmintonu.
Trénovaly jsme pilně každý den, kromě toho posledního, kdy Annie odjela, protože jsem den předtím (v záchvatu hněvu) dolomila již nalomenou raketu. Jako náš tenista Štěpánek po katastrofální prohře na zápase, ale ten jich rozflákal šest, tak mám ještě co dohánět. Nicméně bez nových to nepůjde.
Ale vkradla se nám při tom na mysl zajímavá otázka. Po tom, co jsme vyřešily všechny louže, slunce a designy (až tu nový design bude, pochopíte:-D), jsme ji prostě musely vyřešit. Zabýváme se šermem, ale badminton se také stal jedním z našich nejoblíbenějších sportů. Nemají tyto dva sporty tedy něco společného? A odpověď se dostavila stejně rychle jako otázka, nad slunce jasná.
NE! Jak vás taková kravina mohla jenom napadnout?!

Nový design?

22. července 2008 v 2:06 | Annie |  Flotila v souhře s blogosférou
Tak mě to jen tak napadlo. Lépe řečeno, napadlo mě to už dříve, ale neměla jsem vhodný obrázek do záhlaví. Viki se někde toulá daleko od internetu a tím pádem je i jedna její fotka zamýšlená jako budoucí záhlaví beznadějně mimo můj dosah. Když to trochu upřesním, ten obrázek nemám pořád. Ale brzy bude.
Když se tak trochu proberu historií těchto stránek,dojdu k závěru, že všechny layouty až na jediný byly laděny do černé barvy + nějaké další. Tu modrou výjimku představoval Lyrics to Darkness stažený odněkud... z jiného blogu, řekněme. Autora ž si taky nepamatuji, poněvadž sem design přitáhla Viki a klikací odkaz na autora byl stvořen rovněž její klávesnicí.
Když se trochu idealisticky pokusím odhadnout blízkou budoucnost, měl by se tu objevit trochu neklasický design bez černé barvy. Až se ke mně nějakým způsobem dostane ta fotka...

Krátce out

21. července 2008 v 12:33 | Annie |  Flotila v civilu
Už je to hezkých pár dní od posledního článku. Něktré blogy přes prázdniny zcela pozastavují činnost, což se flotilawebu netýká. Pouze... zkuste si přidávat nové příspěvky z místa, kde není internet, počítač, barevná televize a pomalu ani elektrický proud. Dobře, elektrický proud by byl. Zásuvka s trochou snahy taky. Ale se zásuvkou a elektřinou v ní si při psaní článků moc nevystačíte. Chce to i počítač a pokud možno i internet. Viki tu možnost ještě nemá, já už ano.
Asi vás nezajímá, kde jsme byly a co jsme tam dělaly. Smůla, stejně to sem napíšu. Strávily jsme týden (Viki i víc, já míň - když se udělá průměr, cca to takhle vychází) na chatrči v jedné zapadlé vesničce s deseti baráky, dvěma auty a pěti lidmi. A já-nevím-kolik koňmi, protože celou dobu vidíte na pastvině čtyři, načež potkáte další tři úplně jiné na vyjížďce... dobrá, s několika koňmi. A ještě bych zapomněla na dvacet jedna králíků, o které se člověk musí starat. Ne, že by mi to vadilo... K těmto událostem se nejspíš budou vztahovat ještě nějaké další články, jedna úvaha od Viki a snad i víc, ale teď se mi nechce rozepisovat se. Stejně, kdo to čte;-)
Jak budou přibývat články dál? Na začátku srpna nejspíš nastane další zásek, jinak.. záseky budou v případě, že odjede Viki. Já jsem dost nespolehlivý autor;-)

Dobrá zbraň II.

10. července 2008 v 0:41 | Annie |  Šerm a věci okolo...
Dobrá zbraň. Co si pod tím kdo představuje a jaká zbraň je nejblíže tomuto ideálu? Dobro je subjektivní, jak by řekl Palpatine. A stejně tak subjektivní mohou být i názory na jednotlivé zbraně. (Nebudu říkat meč ani klacek, protože…
C-E-N-Z-U-R-A
Existují dva základní protipóly improvizovaných zbraní a celá škála zástupců mezi nimi, které lze (ne vždy) snadno získat. Bavím se o amatérském šermu bez jakéhokoliv instruktora, zkušené osoby ani profesionálního vybavení.
První možnost opatření si klacku spočívá v prosté a primitivní vycházce do lesa. Spatřit nějaký vhodně dlouhý a silný klacek opravdu není obtížné, mez kmeny se jich válejí desítky. Nalézt nějaký pružný a odolný zabere chviličku. Možná ulomíte silnější konec, možná slabší a třeba vám bude vyhovovat takový, jaký je. Třeba vám i padne do ruky. Jedno je jisté. Přijdete s ním domů, ořežete nejhorší suky (pokud nechcete mít hákovací meč,) možná přetáhnete elektrikářskou páskou a máte hotovo. Některé toho vydrží obdivuhodně mnoho, ale najdou se i zmetci, kteří vám při druhém úderu v otočce křupnou.
Výhody: snadná dostupnost (pokud nebydlíte v Praze či na podobném místě;-) nulový strach o něj (když ho zničíte, co se stane?) minimální nutnost úprav ( ulomit, olámat a je to)
Nevýhody: nepředvídatelná životnost ( křupne při první bitce, nebo přežije i vašeho nejhoršího nepřítele?) nepředvídatelná kvalita, nemusí vždy padnout do ruky, nebývá ideálně rovný a už vůbec ne vyvážený, a mívá větvičky či suky. Snad nejhorší nedostatek. Neustále hákovat toho druhého při bitce může být ze začátku zábavné, ale po chvilce prudce ztrácí svoje kouzlo.
Takový klacek mám poslední dobou já. Můj dokonalý meč mi odešel a tak přežívám na olámaných větvích ze zahrady. Vřele doporučuji. ( Tak vřele, jak mi to jen dovolí moje lítost ze ztráty špičkové předchozí zbraně)
Druhou možností je prohledat dům, kolnu, sklad a příbuzné prostory s mnohem vyšším cílem - objevit pod vrstvami prachu svoji dokonalou zbraň. Takovou, co je rovná, hladká, na omak třísky nepouštějící a ke špičce se zužuje. Nepochybně je lepší než první kategorie, ale… obrečíte ji, pokud se vám váš úžasný meč zničí. Já pro svůj nalomený sice slzy neprolévala, ale do smíchu mi nebylo. A od té doby holduji kategorii první.
Výhody: Kvalita, estetičnost, pocit, že nedržíte jen klacek, větší či menší dokonalost
Nevýhody: je nutné na něj dávat pozor, obtížný na sehnání; osoba, která vám ho zničila, se může rázem ocitnout v ohrožení života…

Dobrá zbraň I.

9. července 2008 v 1:41 | Annie |  Šerm a věci okolo...
Samozřejmě, původně měl být článek o něčem úplně jiném. Ale co se dá robit, z důvodu následného masakru a krvavých scén si raději pustíme dokument.. o langustách ne, tentokrát je tu další sušina o problematice dobré zbraně na šerm alias značkový obchod vs. naši vietnamští přátelé. Co je lepší?
Samozřejmě, neberu předchozích pár řádků doslova. Kdyby někdo zašel do vietnamského obchodu a chtěl tam praktickou zbraň na šerm, asi by tam na něj docela koukali. A odešel by s plastikovou tyčí ohebnou jako shnilá mrkev(z vlastní zkušenosti vím, že na dostatečně dlouhé prohnilé mrkvi - jestli byla prohnilá, to nevím, ale jak byste smýšleli o černé měkké šťávu pouštějící hmotě, co si ještě před třemi týdny ve výloze říkala mrkev I jakosti? Kůň už ji ani nechtěl žrát (překvapivé…) což nahrává teorii o shnilé mrkvi- se dá v pohodě uvázat uzel, kdyby to chtěl někdo zkoušet;-) a s vemluveným názorem, že je to pro něj opravdu to pravé. O tom se radši ani nebavím. Lépe řečeno, neustále odbočuji jinam, takže se tenhle článek problematikou kvalita vs. praktičnost asi moc zabývat nebude..
Samozřejmě, neberu pár předchozích řádků doslova. Kdyby někdo zašel do vietnamského obchodu a chtěl tam… to už jsme řešili. A se shnilou mrkví se moc dobře šermovat nedá.
Asi tenhle článek nechám na jindy. Na zítra… nebo ještě dneska před půlnocí? Prostě nemám náladu. Nemám čas. Nemám inspiraci. Nemám chuť. A musím se jít připravit na ten nadcházející masakr. (Nebo jsem ten článek stihla zarazit včas?)
PS: Tenhle článek tu bude, jenom to chvilku potrvá. Na závěr jedna odrhovačka pro Victory:
Na článku se pracuje…
vždyť mě znáš!
že se ptáš!
Na to dost času vždy je…

Trénink - půlmetrová tráva a nezralé špendlíky

6. července 2008 v 14:21 | D.V. |  Zápisky z tréninků
Po dlouhé době jsme se i v době letních hork odhodlaly jet na trénink. Tedy, já a Nemesis jsme se odhodlaly. A až zas takové letní horko nebylo. Ale to nevadí...
14:35
Annie přijíždí ke Kauflu. Její život jí byl ještě milý, takžem i napsala SMSku, že přijede o pět minut později. Tak jsem na ni trpělivě (pfffff) počkala a vyrazily jsme. Po příjezdu za babičkou jsme utábořily kola pod stromem a díky únavě Annie se vydaly do lesů a strání...
Lépe řečeno, vydaly jsme se kouknout, jestli už dozrály špendlíky. Cestou jsme ožraly polovinu hrášku na zahradě, vzpomněly si, jak čeleď bobovitých hostí hlízkovité bakterie, které přeměňují vzdušný dusík na dusičnany a ty pohnojí půdu... A dpst. Máme prázdniny.
Kolem kolejí vede cesta ke špendlíkům. Zjistily jsme, že ty, co jsou v bezpečné vzdálenosti za cestou, nejsou ještě zralé, tak jsme se vydaly hrdinně přes příkop a drát na koleje. Když Annie přeskočila příkop, rozhlédla se, podlezla drát a vyšplhala se na koleje, ozvalo se zahoukání vlaku. Annie se tedy otočila, sešplhala z kamenného valu, podlezla plot, přeskočila plot a vyšplhala zpátky na cestu (pozn. postup opakujte, dokud nepřestanou jezdit všechny všetečné vlaky). Někdy se vyplatí jít až jako druhá.
Po přejetí vlaku jsme postup opakovaly, tentokrát již žádný vlak nezahoukal, a tak jsme mohly v klidu zjistit, že špendlíky nám někdo vysekal (pokud ten keř nevysublimoval, tak nevidím jiné řešení). Fajn. Annie si jako kompenzaci natrhala aspoň trošku nezralých jablek, na které jsem ovšem já neměla chuť, a šly jsme dál.
Prodírat se půl metru (a víc) vysokou trávou a kopřivami s tříčtvrtečními kalhotami a sandály je docela machrovina. Aspoň na to jsem přišla. Prošly jsme loukou, polem - představte si trávu a sem tam mezi ní vyšuhuje stéblo obilí - a další loukou, kopřivami... Koho by zajímal výčet všech utrpení, které jsme podstoupily. Když jsme se konečně dostaly do trochu schůdnější krajiny, tak jsme omylem šláply na plot... Zkrátka idylka!
15:4?
A jsme doma. Návrat proběhl ve zdařilém duchu návratu dobrodruhů z výpravy. Po chvilku meditace nad hráškem - zařvala druhá půlka - a houpání na houpačce nás babička pozvala na svačinu. Po svačině (třešňový koláč s třešněmi a drobenkou) jsme přemluvily babičku, aby si snámi zahrála alespoň půl hodiny mariáš. A zabralo to! Hrajeme volený mariáš a posloucháme při tom různé historky od babičky.
17:15
Po přetáhnutí o čtvrt hodiny nad původní plán se konečně odebíráme trénovat. Brzo, co? Ale musím uznat, že stará bitka, kterou jsme bez jediného zaváhání nebo chybičky daly z fleku byla opravdu povedená. Nová už tak hladce nešla, ale my tu část, kde šermujeme jen my dvě umíme docela dobře. Takže třikrát, čtyřikrát, jeden pohled do scénáře a je to! Problém nastal až tehdy, kdy protáčím double nad hlavou a pak udeřím na Nemesis. Meč se jaksi dostal ve vzduchu mimo moji kontrolu a letěl sice efektně, leč v horní poloze neovladatelně. Nemesis stojí příliš blízko a... jsem rozpůlená v půli, zatímco ona se v pohodě jenom s useknutou nohou klátí smíchy. Fajn.
17:45
Nová tradice, která nahrazuje náš oblíbený ping pong bum se nazývá Scrabble. Takže jsme ukázaly skvosty naší slovní zásoby jako: pěj, blij, mrkve, prdy, ex, ex (ne, já se neupsala, vážně to tam bylo dvakrát), ex (ne, třikrát. nějak se toho x musí člověk zbavit), uf, jo, já a podobně.
18:15
A jedeme domů. Babička nám propašovala ještě do kolových kapsiček (překlad: kapsiček na kolo) po jedné okurce a my se slavně vracíme zpět domů... a těšíme se na další trénink!

Světlá stránka Maula

4. července 2008 v 21:31 | Annie |  Star Wars
Kdy už bude update? Jak dlouho mám čekat, než sem něco hodíš? Tak sakra, dělej něco, těch pár minut tě nezabije... Tenhle špinavý nátlak slyším ze strany Viki stále častěji. Nejspíš to bude kvůli tomu, že sem opravdu nic nepřidávám. Prostě nemám inspiraci, nápady, náladu... načež přijde Viki a dokope mě k nějaké aktivitě v téhle realitě, takže jí tímto skládám poklonu a děkuji;-)
Níže uvedený alternativní parodický útvar není z mojí dílny, najdete ho pod stejným názvem tuším na jedilandu.(www.jediland.cz) Každopádně jsem ho vyhrabala z hlubin svého compu a tak sem 'teda něco házím.'
[Obi-Wan visí nad jámou a Darth Maul stojí nad ním. Obi-Wan zlobně hledí nahoru na Maula]
Maul: Teď tě mám, Jedi!
[Obi-Wan neodpoví. Maul se zamračí]
Maul: Nechceš vylézt?
Obi-Wan: Ne.
Maul: Víš to jistě?
Obi-Wan: Naprosto.
Maul: Dobře, víš, že na tebe nedosáhnu a ty nechceš vylézt.
Obi-Wan: Vím. Proto to dělám.
Maul: Jak myslíš, že tě potom zabiju?
Obi-Wan: Nezabiješ. Budu tu jen viset a neudělám nic.
Maul: Dobře, to je trochu ukvapený.
[Maul začíná chodit kolem jámy, pak se obrátí a podívá dolů]
Maul: Předpokládám, sis se mnou přišel zabojovat?
Obi-Wan: Děláš si srandu.
Maul: Ne, opravdu!
Obi-Wan: Podívej, já s tebou vůbec nemohu bojovat! Tys mi skopl světelný meč přes okraj - a ten byl to jedinéé, co jsem měl.
Maul: (zahanbeně) To je pravda. (rozzáří se) Předpokládám, že bych mohl rozlomit svůj a dát ti jednu půlku?
Obi-Wan: (jeví zájem) Cože?
Maul: Ano, funguje dobře i odděleně.
[Maul rozlomí svůj světelný meč na dva]
Maul: (nešťastně) Ach! Ale vy jste mu jednu polovinu zničili.
Obi-Wan: Dobře, pak se tu budu muset držet a klátit a ty mne nebudeš moct zabít. Nepředpokládám, že bys jen tak odešel a nechal mě být, co?
Maul: Ó, to ne. Můj mistr by byl nespokojený. Co tvůj?
Obi-Wan: Právě si ho probodl.
Maul: Ach, zapomněl jsem.
Obi-Wan: Podívej, já s tebou nemohu bojovat.
Maul: A co kdybychom bojovali - ale ne světelnými meči? Mohl bys vylézt a mohli bychom zápasit holýma rukama.
Obi-Wan: Když se vyšplhám nahoru, tak mne bodneš první.
Maul: Ne, to bych neudělal.
Obi-Wan: Jsi Sith. Nemáš čest.
Maul: (rozhořčeně) Nejsem takový! Nikdy v životě jsem nepodváděl v dámě.
Obi-Wan: (žertovně) Jak mám vědět, že nelžeš?
Maul: Bude ti muset stačit mé slovo.
Obi-Wan: Jsi Sith.
Maul: Aaach... Myslím máš pravdu. Hmm... [Maul vypadá zamyšleně]
Maul: Kde jsme to skončili?
Obi-Wan: Myslím, že jsi právě řekl: "Teď tě mám, Jedi!"
Maul: Ó! Děkuji! (zažehne svůj světelný meč) Teď tě mám, Jedi!
Autor: Seven, Překlad: Raume