Trénink - půlmetrová tráva a nezralé špendlíky

6. července 2008 v 14:21 | D.V. |  Zápisky z tréninků
Po dlouhé době jsme se i v době letních hork odhodlaly jet na trénink. Tedy, já a Nemesis jsme se odhodlaly. A až zas takové letní horko nebylo. Ale to nevadí...
14:35
Annie přijíždí ke Kauflu. Její život jí byl ještě milý, takžem i napsala SMSku, že přijede o pět minut později. Tak jsem na ni trpělivě (pfffff) počkala a vyrazily jsme. Po příjezdu za babičkou jsme utábořily kola pod stromem a díky únavě Annie se vydaly do lesů a strání...
Lépe řečeno, vydaly jsme se kouknout, jestli už dozrály špendlíky. Cestou jsme ožraly polovinu hrášku na zahradě, vzpomněly si, jak čeleď bobovitých hostí hlízkovité bakterie, které přeměňují vzdušný dusík na dusičnany a ty pohnojí půdu... A dpst. Máme prázdniny.
Kolem kolejí vede cesta ke špendlíkům. Zjistily jsme, že ty, co jsou v bezpečné vzdálenosti za cestou, nejsou ještě zralé, tak jsme se vydaly hrdinně přes příkop a drát na koleje. Když Annie přeskočila příkop, rozhlédla se, podlezla drát a vyšplhala se na koleje, ozvalo se zahoukání vlaku. Annie se tedy otočila, sešplhala z kamenného valu, podlezla plot, přeskočila plot a vyšplhala zpátky na cestu (pozn. postup opakujte, dokud nepřestanou jezdit všechny všetečné vlaky). Někdy se vyplatí jít až jako druhá.
Po přejetí vlaku jsme postup opakovaly, tentokrát již žádný vlak nezahoukal, a tak jsme mohly v klidu zjistit, že špendlíky nám někdo vysekal (pokud ten keř nevysublimoval, tak nevidím jiné řešení). Fajn. Annie si jako kompenzaci natrhala aspoň trošku nezralých jablek, na které jsem ovšem já neměla chuť, a šly jsme dál.
Prodírat se půl metru (a víc) vysokou trávou a kopřivami s tříčtvrtečními kalhotami a sandály je docela machrovina. Aspoň na to jsem přišla. Prošly jsme loukou, polem - představte si trávu a sem tam mezi ní vyšuhuje stéblo obilí - a další loukou, kopřivami... Koho by zajímal výčet všech utrpení, které jsme podstoupily. Když jsme se konečně dostaly do trochu schůdnější krajiny, tak jsme omylem šláply na plot... Zkrátka idylka!
15:4?
A jsme doma. Návrat proběhl ve zdařilém duchu návratu dobrodruhů z výpravy. Po chvilku meditace nad hráškem - zařvala druhá půlka - a houpání na houpačce nás babička pozvala na svačinu. Po svačině (třešňový koláč s třešněmi a drobenkou) jsme přemluvily babičku, aby si snámi zahrála alespoň půl hodiny mariáš. A zabralo to! Hrajeme volený mariáš a posloucháme při tom různé historky od babičky.
17:15
Po přetáhnutí o čtvrt hodiny nad původní plán se konečně odebíráme trénovat. Brzo, co? Ale musím uznat, že stará bitka, kterou jsme bez jediného zaváhání nebo chybičky daly z fleku byla opravdu povedená. Nová už tak hladce nešla, ale my tu část, kde šermujeme jen my dvě umíme docela dobře. Takže třikrát, čtyřikrát, jeden pohled do scénáře a je to! Problém nastal až tehdy, kdy protáčím double nad hlavou a pak udeřím na Nemesis. Meč se jaksi dostal ve vzduchu mimo moji kontrolu a letěl sice efektně, leč v horní poloze neovladatelně. Nemesis stojí příliš blízko a... jsem rozpůlená v půli, zatímco ona se v pohodě jenom s useknutou nohou klátí smíchy. Fajn.
17:45
Nová tradice, která nahrazuje náš oblíbený ping pong bum se nazývá Scrabble. Takže jsme ukázaly skvosty naší slovní zásoby jako: pěj, blij, mrkve, prdy, ex, ex (ne, já se neupsala, vážně to tam bylo dvakrát), ex (ne, třikrát. nějak se toho x musí člověk zbavit), uf, jo, já a podobně.
18:15
A jedeme domů. Babička nám propašovala ještě do kolových kapsiček (překlad: kapsiček na kolo) po jedné okurce a my se slavně vracíme zpět domů... a těšíme se na další trénink!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama